logo
divider

Mosty u Jablunkova - Vyšné Megoňky - Vrchpredmier - Sulov - Bílý Kříž - Slavíč - Ropice - Kotař - Prašivá - Vojkovice - Louky


Je polovina srpna, jsem u našich v Karviné, mám výjimečně volný den a uvažuji, jak s ním naložím. Je jasné, že budu někde šlapat na kole. Koukám do mapy, kde jsem ještě nebyl a rozhoduji se, že projedu část Kysuce. Dokonce se domlouvám s kolegou z práce Petrem, že si dáme po obědě sraz na Bílém Kříži, kam bych chtěl dojet. Natěšený nasedám ráno na vlak a před devátou vysedám v Mostech u Jablunkova (520 mnm). Dám si v nedaleké hospůdce kafe, doplním tekutiny sodovkou a jsem připravený vyrazit.

Najíždím na hlavní cestu, ale z té po chvíli odbočuji a začínám mírně stoupat do místní části Šance (580 mnm). Za ní zase kousek sjíždím, překračuji hranici o ocitám se v Prívarovci. Odtud znova stoupám, míjím několik stavení a dostávám se do Vyšných Megoněk. A jako na houpačce – co jsem nastoupal, to sjíždím do vesničky Korcháňovci (535 mnm). Projedu okolo kostela, chvíli jedu po asfaltové silnici a znova stoupám. Zvlášť za vesnicí se musím trošku opřít do pedálů a dostávám se na rozcestí Nad Krajkou (655 mnm).

Odtud už konečně vjíždím do lesa. Stoupání se zmírňuje a ve stínu stromů se jede výborně. Po necelém kilometru vyjíždím na jednu mýtinu a mám odtud fantastický výhled na okolní hory včetně Malé Fatry. Ocitám se Pod Medvediou horou (755 mnm), zastavuji, udělám pár fotek, doplním tekutiny a pokračuji v cyklistické dřině. Po necelých čtyřech kilometrech jízdy krásným lesem přijíždím na rozcestí Hromadová (845 mnm).

Tady se mi cesta láme a já po kvalitní asfaltové lesní cestě sjíždím 4 kilometry. Už teď mi je jasné, že jsem zvolil hodně těžkou trasu. Nevadí, konečně se zase pořádně zruším. Ocitám se ve výšce okolo 650 mnm a odbočuji vpravo na neznačenou cestu. Asfalt se mění v lesní cestu a znova stoupá. Nejprve jedu okolo Černého potoka, ale od toho se po krátké chvíli odpojím. Přede mnou je více jak deseti kilometrová neznačená trasa a já jsem rád za GPS a offline mapy v mobilu.

Ani nepočítám, kolikrát kousek sjedu a zase vyjedu a nepočítám ani, kolikrát se musím podívat na mapu, abych nezabloudil. Je skvělé, že jsem ještě nepotkal ani živáčka, ale tenhle úsek mi slušně ubírá síly. Posledních pár set metrů sjíždím po zelené značce a dostávám se do Klokočova-Vrchpredmieru (597 mnm). Zase jsem všechno sjel a znova začne pořádná makačka.

Napojuji se na žlutou značku a od počátku začínám prudce stoupat. Řadím nejlehčí převody a jazyk mám až na dresu. Zpočátku asfaltová cesta rychle mění ráz a já najíždím na tzv. koňskou cestu. Znamená to kameny, kličkování a cyklistické útrapy. Tohle martyrium trvá tři kilometry a já nejsem daleko od toho, abych slezl z kola a šel pěšky. Když už si myslím, že tady položím život, najíždím na asfaltovou cestu a ocitám se na Súľovu (870 mnm). Teď už to mám jen půl kilometru na Bílý Kříž (905 mnm).

Dojíždím s neskutečnou chutí na pivo a aniž bychom se přesně domluvili, potkávám se s kamarádem Petrem. Ten přijel jen pár minut přede mnou. Sedám si k němu a piji první pivo třesoucíma se rukama. Je půl druhé a já mám první polovinu těžké trasy za sebou. Po necelé hodince odpočinku nasedáme na biky a jdeme si dále užívat beskydských kopců.

Z Bílého kříže se napojujeme na červenou značku a zpočátku mírné stoupání přechází v prudké a kamenité. K mé smůle nabírám nějakým způsobem větší kámen a ten se mi dostává mezi přehazovačku a kolo. No nazdar, přehazovačka je ohnutá o 45°. Snažím se ji narovnat aspoň do takového stavu, abych mohl pokračovat dále. To se sice podaří, ale k mému dalšímu zděšení se objevuje na patce přehazovačky prasklina. Teď se jenom modlit, abych aspoň dojel domů.

Na sedlo pod Malým Polomem (990 mnm) to máme z Bílého Kříže asi 5 kilometrů. Tady na chvíli najíždíme na lesní cestu a sjíždíme. Po necelých třech kilometrech se dostáváme na rozcestí Kozí hřbety (830 mnm) a znova najíždíme na turistickou trasu. Na Slavíč to máme sice jen 3 kilometry, ale musíme znova stoupat. Zvlášť posledních 100 metrů k horské chatě je výživných. Jedu na nejlehčí převod a podruhé dneska mám chuť kolo zahodit někam do křoví.

Na Slavíči (915 mnm) si dáváme další pauzu. Polévka a pivko jsou samozřejmostí. Trošku si odpočineme a Petr se mě ptá, jestli raději už nechci jet po asfaltové cestě. No to by nešlo, když drsňárnu, tak pořádnou. Naskakujeme na naše biky a směřujeme se na rozcestí Kalužný (970 mnm). Odtud se několikrát zhoupneme a krásným pinglíkem vyjíždíme na vrchol Ropice (1083 mnm). Stehna už mě ve stoupáních kvalitně pálí, ale i přesto si užívám hor.

Z Ropice sjedeme kamenitým sjezdem k chatě Ropička (900 mnm) a tady pokračujeme dále po červené turistické značce. Na chatu Kotař (795 mnm) to jsou sice jen dva kilometry, ale jede se po celkem těžším terénu. Zdárně chatu míjíme, kousek znova nastoupáme a dojíždíme na rozcestí Pod Čuhelem (800 mnm). Tady najedeme na krásnou lesní vrstevnicovou cestu a konečně můžeme nechat své nohy a ruce odpočinout. Mihneme se pod chatou Prašivá a dalším prudkým sjezdem přijíždíme k hospodě Kohutka .

Konečně jsme na asfaltové cestě a konečně bude další pivo. Tady máme sraz s dalšíma kamarádama z práce Lukášem a Davidem. Ti už tady sedí, takže si přisedneme k nim a vychutnáváme si zasloužené pivo. Já jsem hlavně rád, že to moje patka přehazovačky vydržela. Teď jsem si už jistý, že domů dojedu,i když mám před sebou ještě 30 kilometrů. Je po šesté hodině a my se rozhodujeme, že sjedeme kousek níže a zastavíme se v minipivovaru Koníček.

Tady se chvíli zdržíme a nakonec zde zůstanu sám s Lukášem. Vyrážíme k domovu až kolem osmé hodiny. Ale tady se jede krásně. Až k Žermanické přehradě cesta mírně klesá a dá se jet rychle. Na hrází přehrady se loučím s Lukášem a teď mě čeká ještě poslední prudký výšlap na Záguří. Pak sjedu do Albrechtic a lesní cestou dojíždím zpátky domů. Dám si ještě jedno pivko a mířím do sprchy.

17.08.2018

divider
divider

Délka trasy: 104 km

Nastoupané metry: 1 966 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek