Soběslav - Roudná - Planá nad Lužnicí - Lom - Hýlačka - Tábor - Měšice - Dlouhá Lhota - Myslkovice - Soběslav

Začíná předposlední den naší dovolené na Třeboňsku a jelikož máme okolí už celkem projeté, opět se budeme přesouvat autem. Dnešní volba padla na město Soběslav, kde zaparkujeme a pojedeme se projet do Tábora. Ráno probíhá klasický rituál – snídaně, sbalení nejnutnějších věcí, naložení kol na auto a můžeme vyrazit. V Soběslavi parkuji auto u místního hřbitova a hodiny ukazují přesnou desátou hodinu. I dneska budeme mít letní počasí a pořádně se zapotíme.

Vyjíždíme za město a dostáváme se k řece Lužnici. Odtud prudce a krátce vystoupáme a ocitáme se na lesní cestě. Tady se nám jede pohodově, kecáme a zanedlouho nás vítá obec Roudná. Tou se musíme celou prokousat a vyjíždíme na silnici. Nad námi máme železniční trať a tento asi kilometrový úsek je hrozně nezajímavý. Ale pak odbočujeme opět na lesní cestu, noříme se do stínu lesa a už se zase jede parádně.

Dokonce projíždíme kolem krásné pískovny, kterou si několikrát fotím. Hned za ní míjíme několik chatiček na břehu klidné Lužnice. Shodujeme se, že tady musí být rybářů ráj. Pak už podjíždíme hlavní tah a ocitáme se na břehu rybníka Hejtman a to znamená, že jsme na okraji Strkova. Nastoupáme mezi domy a zastavujeme se na křižovatce v místní hospůdce na občerstvení. Sice už podávají menu, ale my si dáváme jen pivko, protože oběd chceme dát až v Táboře.

Po krátké pauze se jedeme podívat k nedalekému zámku a poté sjíždíme do nedaleké Plané nad Lužnicí. V tomto městě nás čeká zajímavý průjezd nízkým tunelem pod železniční tratí, přejíždíme řeku Lužnici a za městem začínáme poměrně citelně stoupat. Jedeme po hlavní silnici a máme namířeno do Zhoře u Tábora a následného Lomu. Tady odbočujeme vlevo a míříme směrem na Větrovy. Cesta se nám pořád zvedá a dostáváme se v obci do nadmořské výšky 515 mnm.

V této obci máme jeden z našich dnešních cílů a tou je rozhledna Hýlačka. Ta je moderní, nová a kovové konstrukce. Sranda je, že zde potkáváme dvě postarší turistky, dáváme se s nimi do řeči a zjišťujeme, že to jsou z Ostravy. Vyšlapeme si schody nahoru a kocháme se pohledem do krajiny a na město Tábor, které leží nedaleko pod námi. Můj foťák je opět v pohotovosti a na rozhledně si dokonce uděláme několik společných fotek.

Pak už zase nasedáme na kola a sjíždíme asi 3 kilometry k řece Lužnici a ocitáme se v Táboře. I tady si dělám několik fotek, je odtud zajímavý pohled na část města. Projedeme kolem řeky a pak nás čeká docela slušná makačka do centra Tábora. Tam se ale bezproblémově dostáváme a už obdivujeme náměstí včetně sochy Jana Žižky. V první řadě jdeme najít nějakou restauraci, protože už máme pořádný hlad. Opět se výborně najíme, objednali jsme si totiž candáta.

Kola si uschováváme v místním infocentru, protože se chceme jít podívat v Táboře do podzemí, ale jelikož máme ještě hodně času do další prohlídky, jdeme si vystoupat na kostelní věž. Cestou musíme podlézt kostelní zvon a pak se už kocháme pohledem na Tábor z výše. Uděláme několik fotek a vracíme se zpátky. Je 14:53 a když se po deseti minutách nic neděje, jdu se zeptat do pokladny. K našemu zklamání už skupina na prohlídku vyrazila. No mají divný pojem o přesnosti času. Nevadí, jdeme si dát ještě kafe a pak budeme pokračovat dále.

Sjíždíme k rybníku Bajgar, kousek jedeme po jeho břehu a pak nás čeká celkem nechutná cesta z města ven. Po asi třech kilometrech přijíždíme do Měšic, kde se nachází zámek a pak už mírně sjíždíme směrem na Turovec. Tady se už jede zase pohodově a provoz na silnici tady skoro není. Projíždíme Turovcem a následnou Dlouhou Lhotou. Chvíli jsme uvažovali, že se pojedeme podívat k hradu Choustník, ale už máme dneska něco v nohách, tak se nám vůbec nechce.

Stoupáme tedy do obce Skopytce a pak přejíždíme do nedalekých Krátošic, kde se nachází další rozhledna. Není sice tak vysoká a krásná jako Hýlačka, přesto je z ní zajímavý výhled. Uděláme několik fotek a já navrhuji, abychom zkusili jet do čtyři kilometry vzdálených Myslkovic po turistické značce. Cesta vypadá jako polní, neměli bychom nikde výrazně stoupat, a tak miláček souhlasí.

Jedeme tedy chvíli mezi poli a poté vjíždíme do lesa. Čeká nás krátký sjezdík, překřižování silnice a další stovky metrů po lesní pěšině. A najednou, kde se vzal, tu se vzal a my stojíme u židovského hřbitova. Řekl bych krásné až mystické místo. Uděláme fotku a po chvilce jsme v Myslkovicích. Tady si ještě obhlédneme zámeček a pak už po hlavní silnici mírně stoupáme do Sedlečka. Odtud nás čeká krásný sjezd až do centra Soběslavi.

Tady ještě stihneme na náměstí infocentrum a také kupujeme pohledy, které posíláme našim rodinám. Zastavíme se v místní hospůdce, prohlédneme si Hlásku a pak už míříme k našemu autu. Nahazujeme kola a vyjíždíme zpátky. Po pár kilometrech se zastavujeme v lákavě vypadajícím motorestu a objednáváme si večeři. Jenže tady se moc dobře nenajíme. No je to tento týden poprvé. Nevadí, přesouváme se na náš penzion do Kolenců a po pořádné sprše si večer vychutnáváme na terase.

01.06.2017