Blansko - Šebrov-Kateřina - Lipůvka - Tišnov - Chudčice - Kuřim - Vranov - Blansko

Na druhý den našeho cykloputování máme naplánovanou návštěvu Tišnova. Počasí opět vypadá na dnešek slibně, tak nezbývá, než posnídat, sbalit nejnutnější věci do batůžku, obléct dresy a vyrazit. Jak je už našim pravidlem, vyjíždíme v osm ráno.

Vyrážíme od domova mládeže v Blansku, opět projíždíme centrem města a dostáváme se na hlavní cestu vedoucí na Brno. Naštěstí je neděle, takže provoz není nijak šílený. Už po dvou kilometrech zastavujeme a jdeme omrknout Klamovu huť (268 mnm). Začínáme mírně klesat a profil trasy se nám změní až po pár kilometrech u řeky Svitavy. Tady nás naopak čeká stoupání až do obce Šebrovice – Kateřina.

Tady sjíždíme z hlavní cesty vpravo a projíždíme mezi domy a poté jedeme po cyklostezce do nedaleké obce Svinošice. Do nedaleké Lipůvky to taky nemáme daleko a zanedlouho obdivujeme zdejší novostavby. Překřižujeme hlavní cestu a čeká nás prudký stoupák k vysílači. Tady se zastavujeme na dobrou půl hodinu, protože pod kopcem zůstal Jarek a má problém s kladkou přehazovačky. Vrací se k němu Mirek, závadu provizorně opravují a my na ně čekáme. Jedeme po hlavní cestě a měli bychom tady odbočit na nezpevněnou cyklotrasu. Jenže když vidíme, kudy vede, rozhodujeme se, že dále budeme pokračovat po hlavní silnici.

Ještě kousek nastoupáme a čeká nás pořádný sjezd do Nuzířova. Profičíme vesnicí a teď jedeme víceméně po rovince do Malhostovic a Drásova. Odtud to máme už asi 5 kilometrů po silnici do Tišnova. Tam se také zanedlouho ocitáme a směřujeme se na náměstí. Je poledne a my uvažujeme, že si dáme oběd. Nakonec si sedáme na náměstí a s miláčkem si dávám jen tomatovou polévku a pivko. Po půlhodince jsme připraveni na další cestu.

Projedeme celým městem a přijíždíme ke klášteru Porta Coeli. Zde zrovna probíhala nějaká mše a panuje tady čilý ruch. Musíme se proplétat mezi lidmi a auty, ale i tak se dostáváme až k rychlé prohlídce kostela. Klášter je zvláštní a mě nejvíce zaujme vchod do kostela. Architektura je skvostná. Uděláme několik fotek a nadešel čas pokračovat v jízdě. Už se budeme otáčet zpátky na Blansko, ale samozřejmě pojedeme jinou cestou.

Kousek se vracíme a uhýbáme vpravo. Po pár set metrech najíždíme na polní stezku a ten kilometr z nás pořádně vytřese duši. Což o to, nám s Irmískem to nevadí, ale ostatní mají treková kola. Najíždíme teda raději zpátky na hlavní cestu a směřujeme se do nedalekých Hradčan. Tady se opět odpojíme vpravo a začínáme stoupat. Po chvilce cesta skončí a dále pokračuje ryzí turistická trasa. Je to sice jen pár stovek metrů, ale stoupání je tak prudké, že i já mám co dělat, abych to vyšlápl.

Dostávám se na lesní cestu a cyklotrasu, sesedám z kola a pot ze mě kape proudem. Ostatní tlačí, ale zanedlouho jsme zase všichni spolu. Čeká nás asi tříkilometrový lesní úsek se sjezdem do obce Sentice. Už pomalu pokukujeme po nějaké hospůdce, protože máme hlad, ale bohužel se zde nic nenachází. Nezbývá, než pokračovat dále. Kousek zase nastoupáme, pak se pořádně zhoupneme a sjíždíme do obce Chudčice.

Tady se napojujeme na hlavní cestu, na které ale naštěstí není velký provoz. Víceméně po rovince se dostáváme do 5 kilometrů vzdálených Moravských Knínic. A tady konečně objevujeme perfektní hospůdku a můžeme zastavit. Zdržíme se tady hodinku, dáváme si jídlo a pivko. Je pořádné vedro a my pozorujeme, jak se sbíhají černé mraky. No vypadá to, že dneska asi zmokneme. Ale jme ujištěni servírkou, že v Knínicích určitě pršet nebude. Je to sice podstatná informace, ale pro nás bezcenná, protože Knínice za chvíli opustíme.

Nasedáme znova na naše věrné dopravní prostředky a míříme do nedaleké Kuřimi. Černá mračna vypadají hrozivě a místy je vidět, že někde je pořádná průtrž mračen. My ale pořád šlapeme v suchu a pohodě. Dojíždíme do Kuřimi, rychle si prohlédneme místní zámek, který ale není v moc krásném stavu. Další naše stopy vedou k Vodní kapli sv. Jana Nepomuckého. Tady se na chvíli zastavíme a já si udělám pár fotek. Vracíme se zpátky na hlavní silnici a musíme asi dva kilometry vydržet v hustém provozu. Pak už nadjíždíme dálnici a směřujeme se do Lelekovic.

V Lelekovicích si kousek vyšlápneme a ocitáme se na bývalém hradišti, kde kdysi stával Lelekovický hrad. Nachází se zde i kostel a hřbitov. Opět chvilková zastávka a uděláme několik fotografií. Pak naše řídítka stačíme směrem na Vranov a začínáme opět stoupat. Ovšem po půlhodince vjíždíme do městečka a já zastavuji a čekám na ostatní. Až když jsme všichni, vyjíždíme ke klášteru Paulánů, kde se nachází velkolepý poutní kostel a pod ním se nachází Liechtensteinská hrobka.

Jdeme si to tady všechno projít, fotíme a pozorujeme probíhající rekonstrukci vnitřku kostela. Moc zajímavé a krásné místo. Pak už většina chce jet dále. Jen my s Irmískem, Jarčou a Vaškem chceme jít na pivo. Usazujeme se do místní hospůdky a objednáváme si pivko. Jenže mezitím zase obloha potměla a ozývá se burácení hromu. No nazdar, tomu už neujedeme, takže nezbývá než počkat, až se to přežene.

Sedíme dobrou hodinku a mezitím se z oblohy řinou proudy vody. Dáváme se do řeči s místním mladíkem a po zjištění, že jsem z Karviné, mi říká, že jeho kamarád se tady nedávno přistěhoval z Karviné. No nakonec zjišťujeme, že ho znám i já. No svět je malý. No a taky nám říká, že dneska už to nevypadá, že by mělo přestat pršet. Takže po třetím pivku se rozhodujeme, že nasadíme pláštěnky a těch 10 kilometrů do Blanska pojedeme v dešti.

Tak se také děje a vjíždíme do toho psího počasí. Ale shodneme se všichni, že nejhorší je se rozmyslet a nasednout na kolo. Když už člověk ujede 100 metrů v dešti, tak pak se už to dá. Jen škoda, že dlouhý sjezd z Vranova do Šebrova a potažmo až k řece Svitavě si neužijeme. Pořád musíme stát na brzdách, dávat pozor na popadené větvičky, nerovnosti na cestě zalité vodou a hlídat si auta za námi.

Ale nevadí, i tohle cestování za nepříznivého počasí má své kouzlo. Od řeky Svitavy nás čeká mírné stoupání do Blanska, tak se zase trošku zahřejeme. Jdeme ještě nakoupit nějaký proviant do Kauflandu, který se nachází přímo pod domovem mládeže. Když pak chceme projet k domovu, tak se spouští neskutečná průtrž mračen. Nám už je to ale jedno, stejně jsme mokří a za minutku jsme už na ubytovně. Rychle si dáme každý tři panáky slivovice a jdeme se vyhřát do sprchy.

31.07.2016