Kroměříž - Otrokovice - Malenovice - Tlustá hora - Kudlov - Pindula - Losky - Topolná - Spytihněv - Napajedla - Otrokovice - Kroměříž

Je počátek dubna a na dnešní den opět hlásí skvělé počasí, proto se s Irmísek vydáváme na další cyklovýlet. Tentokrát padá volba na Tlustou horu, nejvyšší bod nad Zlínem. Snídáme, balíme si věci, oblékáme si naše nové dresy a vyrážíme na cestu.

Z Kroměříže naše stopy vedou po důvěrně známé cyklostezce kolem Moravy do Kvasic. Sluníčko příjemně svítí a my se rozešlapáváme. Myslím, že za chvíli zase budeme sundávat bundy. Necelých deset kilometrů máme rychle za sebou, projíždíme okolo hřiště v Kvasicích a za mostem odbočujeme doprava na polní cestu, která rovněž vede kolem Moravy. Tráva je ještě nízká, takže se tady jede parádně. Projedeme kolem rybníka a už jsme v Otrokovicích.

Celé město projedeme z větší části zase kolem řeky, ale pak se musíme prodrat složitou křižovatkou. Raději jdeme pěšky a čekáme na semaforech, než něco riskovat. Ovšem hned za křižovatkou najíždíme mezi domky a už se zase jede pohodově. Z místní části Kvítkovice najíždíme do Malenovic, kde to projedeme, akorát se zastavíme v místním moto baru na kafíčko. Po půlhodince popojedeme k hradu v Malenovicích, kde uděláme nějakou fotku a ještě se koukneme do mapy.

Od hradu nás čeká krátká turistická stezka a vyhupujeme se na asfaltové cestě, která by nás měla přivést až na Tlustou horu. Samozřejmě už jedeme v krátkých dresech a samozřejmě začínáme stoupat. Dostáváme se na hranici lesa a máme úžasný výhled na Malenovice a Otrokovice. Teď už pojedeme lesem po Malenovické cestě. Cesta není nijak prudká a jede se nám krásně. Když přijíždíme k rozcestí U Boudy (377 mnm), vidím nějakého bikera, který tam taky zastavuje.

Koukám na rozcestník, pak kouknu na bikera a on na mě: „Aleši?“ No to snad není možné. Další náhodné setkání s kamarádem s bývalé školy. Takže chvilku dáváme pauzu, kecáme, seznamuju Irmu s Petrem a nakonec se domlouváme, že pojedeme kousek cesty společně. Peťa říká, že ještě taky nebyl na vrcholu Tlusté hory, takže není co řešit. Od rozcestí nám cesta stoupá zase trošičku víc, pak zase sjedeme, abychom mohli odbočit vlevo a zase stoupat. Po pár stovkách metrů dorážíme na vrchol Tlusté hory (458 mnm), kde se nachází velký vysílač. Bohužel tady není žádný výhled. Nevadí, bude někde jinde.

Sjíždíme zpátky na cestu a Peťa nás vede okolo městského hřbitova a filmových ateliérů směrem na Kudlov. No kape nám tady všem slina z toho, jaké jsou zde vystavěné rodinné domy. Co domy, to jsou sídla a paláce. Navíc je odsud krásný výhled na Zlín. Ke konci obce Kudlov nás čeká nechutný kopeček, ale i ten máme brzo za sebou. Teď už trošku sjíždíme a dostáváme se k Pindule (463 mnm), což je vyhlášená restaurace. Navíc tady mají parkoviště pro kola a vyhlídkovou terasu. Není co řešit, jde se na polévku a na jedno pivko.

Po necelé hodince se vydáváme dále na cestu, Peťa se s námi loučí, bude totiž sjíždět opačným směrem než máme namířeno my. Najíždíme doprava na asfaltovou cestu, ale nejsme si moc jisti, jestli jedeme správně, protože v mapě je to značená cyklotrasa a tady žádná značka není. No nevadí, směr máme dobrý a taky podle mapy by to tahle cesta měla být. Ještě zase kousíček stoupáme lesem a pak nás čeká dlouhý sjezdík, kde mi tachometr ukazuje skoro 70 km/h. To je zase bájo.

Jenže když sjedeme dolů, tak nám dojde, že jsme v nějakém údolí a že budeme muset šlapat zase nahoru. Nevadí, už sice něco v nohách máme, ale jedeme krásným lesíkem a pomalu se všechno zelená a hlavně je zase všude božský klid. Za chvíli jedeme už zase skoro po rovině a když křižujeme hlavní cestu, tak jsem si víceméně jistý, že jedeme správně. Jsme na místě zvaném Losky (377 mnm) a po pár stovkách metrů přijíždíme k chaloupce na kuří nožce. Tahle budka se mi moc líbí a taky se hned u ní fotíme.

Nadšení z krásné cesty bohužel za chvíli končí. Cesta je rozježděná lesními stroji a všude je bahno. No, máme co dělat, abychom někudy projeli. Navíc v jednom místě musím znova vytáhnout mapu a špekulovat, kudy dál. S Irmískem se shodujeme, že když je tady značená běžkařská trasa, tak pojedeme po ní. Cesta, ikdyž bahno končí, je pořádně terénní a my máme už zadky vytřepané víc než dost. To, že jsme na správné cestě, se dovídáme až z rozcestníku nad vesnicí Zlámanec.

Od rozcestníku ještě kousíček stoupáme, ale potom už sjíždíme podél lesa a nakonec se projíždíme mezi poli. Po levé straně se nám ukazuje zajímavá věžička, ale netušíme, co to může být. Zanedlouho se dostáváme na hlavní cestu a sjíždíme do obce Březolupy. Tou projedeme a jedeme znova po polní cestě. Čeká nás ještě jeden kopeček přes pole a už sjíždíme do obce Topolná, kde se napojujeme na hlavní tah a kousek po něm jedeme. Pak uhneme doleva směrem na Spytihněv a už víme, že nás žádný kopeček nečeká.

Ve Spytihněvi najíždíme na cyklotrasu okolo řeky Moravy a ta nás dovede až domů. Nejprve míjíme pastviny Napajedelského hřebčína a za několik dalších okamžiků parkujeme svá kola na terase v kempu Pahrbek., Tady si dáváme další pivko a chvilku odpočíváme. Jelikož čas už zase pokročil, musíme osedlat své koně a jet dál. Projíždíme Napajedly, za malou chvíli jsme v Otrokovicích, kterými rovněž projíždíme. Čeká nás poslední terénní úsek do Kvasic a odtud už zase svištíme po hladkém asfaltu kolem Moravy. V Trávnických Zahrádkách se ještě zastavujeme v mém oblíbeném bufetu U Sosny na jedno pivko. Jen škoda, že vyměnil Radegasta za Zubra. Pak už 3 kiláčky domů a čeká na nás horká vana.

02.04.2014