Kroměříž - Kostelany - Bunč - Vlčák - Buchlov - Velehrad - Staré Město - Spytihněv - Napajedla - Otrokovice - Kroměříž

Dneska po dlouhé době vykouklo sluníčko a my se chystáme s Irmískem projet přes Chřiby až na Velehrad. Snídáme, balíme nezbytné věci do batůžku a nasedáme na naše velocipedy. Projíždíme Kroměřížem a čeká nás pár kiláků po hlavní silnici, než v obci Jarohněvice uhneme doleva. Tady zastavujeme a svlékáme si bundy, jelikož vyšlo sluníčko a oteplilo se.

I tady jedeme po hlavní cestě, ale zde už není nijak zvlášť velký provoz. Kousíček nastoupáme a dojíždíme do Zlámanky, odkud začínáme stoupat. A stoupat budeme několik kilometrů, takže zanedlouho už pěkně funíme. Já občas udělám nějakou fotečku, protože dneska příroda hraje všemi barvami – rozkvetlá řepka, zelená tráva, modré nebe s mraky a do toho sluníčko. Projedeme Lhotkou a po dvou kilometrech vjíždíme do obce Kostelany. Opět nás čeká další stoupání, uděláme si malou zkratku lesíkem a už se nám cesta pomalu láme a my kousek sjíždíme k chatě na Bunči (481 mnm).

Tady si dáváme první zastávku, jednak proto, že jsme žízniví a jednak taky proto, že se odsud docela dlouhou cestu nebudeme mít možnost občerstvit. Dáváme si bramboračku, miláček Kofolu a já poctivý škopek plzeňského. Sušíme propocené věci na sluníčku a vyhříváme se. Po půl hodince se vydáváme dále a od Bunče opět stoupáme. Bohužel se zde bude dělat asfaltová cesta až pod rozhlednu Brdo, takže několik set metrů je opravdovým cyklistickým utrpením, protože jedeme po hrubých kamenech. Naštěstí to netrvá dlouho a najíždíme na starou dobrou lesní cestu. Míjíme násep nedokončené dálnice a znova stoupáme. Naštěstí to není žádná hrůza a za 10 minut přijíždíme pod rozhlednu Brdo, která je nejvyšším bodem Chřibů (587 mnm).

Dnes ale výšlap k rozhledně vynecháme, máme před sebou ještě pořádný kus cesty. Cesta nám mírně klesá, sluníčko pořád svítí a je zde radost jezdit. Akorát máme občas před sebou pořádnou kaluž, takže se musíme vyhýbat. Já už tuším, že od Vlčáku bude cesta bahenní masakr. Ale ještě než na Vlčák dojedeme, přijíždíme k malému jezírku, čehož využíváme k zastávce a k udělání několika fotek. Od jezírka znova mírně stoupáme a dojíždíme na rozcestí Vlčák (565 mnm), kde se mimo jiné nachází vysílač.

Jedeme dále po červené značce a čeká nás půl kilometrový terénní sjezd mezi stromy. Mé tušení se potvrdilo, stezka je plná bahna, vody a kluzkých kořenů. Juchůůů, to je něco pro mě – bahno mi stříká do tváře, kola na mokrých kořenech podkluzují a adrenalin se mi vlévá do žil. Ale v polovině stezky zastavím a čekám na Irmíska, která tuto jízdu také zvládá bez problémů. Ještě několik hezkých kliček mezi stromy a dostáváme se na rozcestí Pod vlčákem, odkud pojedeme chvíli po asfaltové cestě.

Zase začínáme stoupat a mezi stromy zahlédne rozhlednu Brdo. Pod Pěknou horou znova najíždíme do terénu a opět se rochníme v bahně. Sice mírně sjíždíme, ale na této zabahněné cestě se docela nadřeme. Kola se boří a prokluzují. Cesta nám nyní prudce klesá a my máme co dělat, abychom se v tom marastu nevymáchali. Netrvá to dlouho a vyjíždíme z lesa na krásnou louku, odkud se pod námi ukazuje vesnička Staré Hutě. Na chvíli zastavujeme a děláme pár fotek. Pak už projedeme loukou a začínáme stoupat singlíkem a přijíždíme k rozcestí Buchlovský kámen (535 mnm). Odtud ještě kousek nastoupáme a ocitáme se na pastvině. Tady nám cestu zatarasuje stádo ovcí, čehož využívám k focení a vyfotit se musíme i na nedalekém kmeni stromu. Máme odtud výhled na hrad Buchlov, který je ozářený poledním sluníčkem.

Chci si ještě udělat několik fotek, když v tom vidím, jak se proti mně žene po pastvině mladý býček. Volám na miláčka, ať si dá pozor a sám si už vyhlížím, na který stromek vylezu. Naštěstí býček se v poslední chvíli otáčí a běží na druhou stranu. Tohle se opakuje dvakrát a k mé nemalé úlevě zjišťuji, že je jen hravý a nějací dva bikeři ho vůbec nezajímají. S pastviny už máme na dohled statek Zikmundov. K němu sjíždíme a u zdejšího malého rybníčku zastavujeme a dáváme si v altánku Tatranku. Doplníme tekutiny, uděláme několik snímků zdejších koní a vydáváme se dále. Odbočujeme do lesa, proplétáme se chvíli mezi stromy a najíždíme na lesní cestu. Teď už nás čeká sjezdík až na rozcestí Buchlov háj (431 mnm).

Tady se dostáváme na asfaltovou cestu a před sebou máme kilometrový výšlap k hradu Buchlov. Po cestě si ještě vyfotím malebnou krajinu Chřibů a už zastavujeme u Chřibonoše, sochy, která se nachází u místní hospůdky pod hradem. Na řadu přicházejí famózní trampská cigára a zasloužené pivečko. Půl hodinky relaxujeme, kecáme a fotíme se. Teď už je na řadě samotný hrad Buchlov a jeho tajemná Bílá paní. Ovšem jdeme se jen podívat na nádvoří, prohlídku hradu bychom jednak nestihli a jednak sebou nemáme zámky na kola. Nádvoří je maličké, uděláme opět několik fotek a vracíme se ke svým věrným bicyklům.

Doba pokročila a my směřujeme řídítka dolů po červené trase. Sjezd je zpočátku příjemný, ale já vím, že jen tak jednoduché to nebude. Od rozcestí Pod Barborkou (402 mnm) je cesta prudká, bahnitá a hlavně plná větví a klestí. Uf, tak tohle je asi nejnáročnější úsek dnešní trasy. Ale my jsme dva šikulové a i tohle zvládáme bez problémů. Ocitáme se na rozcestí Pod Břesteckou skalkou (269 mnm). Koukáme, že na Chabáně to máme ještě kilák a půl po červené trase a dneska už máme bahna plné zuby, tak se rozhodujeme, že do Chabání dojedeme po asfaltu. No nevím, jestli to zrovna byla jednodušší cesta. Sjíždíme po asfaltové cestě a v tom se cesta stáčí doleva. To, co je před námi, je ryzí očistec. Několik set metrů prudký asfaltový stoupák nás pořádně vyždímává z energie. Není divu, když mi tachometr ukazuje 19 % stoupání. Ale i tohle máme zanedlouho za sebou a jsme nahoře v Chabáních (337 mnm).

Teď opět kousek sjíždíme a pak znova stoupáme. Asfaltová cesta nám končí a my znova najíždíme do terénu na červenou trasu. Ještě chvíli stoupáme a pak se už cesta konečně láme a my sjíždíme. Les končí a my se ocitáme na louce nad Velehradem. Tento pohled mi bere dech, městečko máme z výšky jako na dlani. Dolů sjedeme po polní cestě a já z radosti pouštím brzdy. Opět parádní sjezdík, rychlost se mi hravě přehupuje přes 50 km/h a já si to náležitě užívám. Dole čekám na miláčka a spolu přijíždíme k nádhernému Velehradskému klášteru, který je jedním z nejvýznamnějších poutních míst v republice.

Pomaličku projíždíme a prohlížíme si tu zdejší nádheru. Samozřejmě, že zde udělám spoustu fotek. Obzvlášť jedna z nich se mi povedla. Dalo by se tady strávit docela dost času, ale je půl 5 a my jsme víceméně v polovině naší trasy. Objíždíme klášter ze zadní strany a zastavujeme se ještě na pivečko a kafíčko. Když definitivně odjíždíme z Velehradu, je 5 hodin. Jedeme ještě kolem rybníčků v Modré a tady taky ještě něco nafotíme. Teď je už ale opravdu nejvyšší čas k návratu. Najíždíme na asfaltovou cyklostezku, která nás po 5 kilometrech dovede do Starého Města. Tím se proplétáme a o půl 6 jsme na cyklostezce u Moravy. Teď už to pofičí jedna radost.

Vítr nefouká, jedeme po rovince kolem plavebního kanálu řeky Moravy a postupně projíždíme Huštěnovicemi, Babicemi a ve Spytihněvi přejíždíme most a napojujeme se na pravý břeh Moravy. Po chvíli míjíme pastviny s koňmi z vyhlášených napajedelských hřebčínů a po další chvíli se prohoupneme okolo kempu Pahrbek. To už se nám ukazují Napajedla, projíždíme zapadajícím sluncem zalitým městem a míříme k Otrokovicím. Těmi se taky proplétáme kolem řeky Moravy. Na jejich konci najíždíme znova do terénu na stezku a máme to dalších 5 kilometrů do obce Kvasice.

V Kvasicích se sice nachází hřiště s hospůdkou, ale my se rozhodujeme, že raději pofičíme dále a na pivko si zajdeme až doma v Kroměříži. Těch zbylých deset kilometrů po břehu Moravy po asfaltové cyklostezce uteče opravdu rychle a my zjišťujeme, že jsme zajeli z Uherského Hradiště do Kroměříže za necelé dvě hodinky, z čehož máme radost, protože po dnešním výkonu v terénu, ujet tak rychle 40 kiláků, je slušný výkon. Hurá, jsme doma, jdeme na zasloužené pivko a pak se jdeme vyhřát a zrelaxovat do horké vany.

14.05.2013