Polička - Jimramov - Dalečín - přehrada Vír - Rovečné - Svojanov - Bystré - Polička

Je čtvrtek a my máme před sebou předposlední den poznávání krás Poličska. Společně s námi je tady celá naše cyklobanda, se kterou už devátý rok jezdím na pravidelné týdenní soustředění po krásách naší země. Počasí dneska ráno není úplně ideální a my doufáme, že nikde nezmokneme. Vstáváme klasicky před sedmou ranní, snídáme a před osmou jsme připraveni vyrazit.

Naším prvním cílem bude městečko Jimramov, do kterého pojedeme 11 kilometrů po hlavní silnici. Hned od začátku začínáme stoupat, ale v případě Poličky to vlastně ani nijak jinak nejde. Zpočátku jedeme po cyklostezce, ale pak se musíme napojit na silnici. Naštěstí není provoz nijak velký a my po stoupání dlouze sjíždíme do výše zmiňovaného městečka. To je významné svým zámkem, rodným domem bratří Bratří Mrštíků, hrobkou rodiny Belcredi .

Z Jimramova jsme měli jet sice dále po hlavní silnici, ale po rovině s kopírováním řeky Svratky. Jenže na cestě se staví nový most a my musíme zvolit objízdnou trasu. Ta bohužel vede do brutálního kopce a my se potíme téměř tři kilometry. No, trochu sil to dneska ubralo. Vjíždíme do obce Ubušín, tady odbočujeme a pro změnu nás čeká pořádný sjezd zpátky ke Svratce a dostáváme se do Unčína. Tady se konečně napojujeme na hlavní silnici a po dvou kilometrech vjíždíme do Dalečína.

Tady se nachází torzo hradu Dalečín a rovněž zámeček, který funguje jako městský úřad. Zastavujeme se tady a uděláme další sérii fotografií. A konečně přichází pohoda a my najíždíme kousek za Dalečínem na cyklostezku, lesní asfaltovou cestu. Už máme nadohled počínající vodní plochu Vírské přehrady a my ji budeme následujících sedm kilometrů kopírovat. Musím říct, že je to jedna z nejkrásnějších cest, co jsem kdy jel. Vodní plocha se strmými kopci a skálami se třpytí ve sluníčku a zhruba v polovině si pěkně nad celou tuto krásu vystoupáme. Pod námi vidíme Chudobínskou borovice, která se stala v roce 2020 Evropským stromem roku.

Odtud znova klesneme skoro až ke hladině, abychom mohli vystoupat na vyhlídku Kobylí skála. Samozřejmě skoro všude zastavujeme a fotíme. Od této vyhlídky sjíždíme až na hráz přehrady, která má úctyhodnou výšku 71 metrů. Čekáme na všechny ostatní a jelikož je už po poledni, uvažujeme o něčem k snědku. Já se jenom modlím, aby v nedaleké obci stejnojmenného názvu byla nějaká restaurace otevřena.

Sjíždíme pod hráz Vírské přehrady, zespod si fotíme mohutnou hráz a kolem řeky Svratky sjíždíme níže. Naštěstí narazíme na restauraci Vír, která má vzadu parádní zahrádku a dneska vaří. Usazujeme se a jako první jdeme uhasit žízeň, která je dneska už pořádná. Pak si objednáváme meníčko a po obědě ještě chvilku relaxujeme. Když chceme odjet, zjišťujeme, že má Hanča defekt a nezbývá nám nic jiného, než duši vyměnit. Mezitím nám ostatní ujíždějí a my se budeme dále plahočit v pěti lidech. Krom nás nám dělá společnost i tchýně Jarča.

Z Víru začínáme opět stoupat, což se dá předpokládat, když jsme v nejnižším místě naší dnešní trasy. Najíždíme na asfaltovou silnici a lesem stoupáme kolem Rovečenského potoku. Stoupání má délku čtyři kilometry a po nastoupaných 200 výškových metrech se ocitáme v obci Rovečné. Odtud míříme ke křižovatce hlavních cest, dáme se vpravo, kousek sjedeme a odbočujeme vlevo na zkratku vedoucí do Trpína. A tato obec má celkem příznačný název, protože se zase dřeme do kopce. Dneska už nohy dostávají slušně zabrat.

A samozřejmě, z Trpína to máme přes Hlásnici do Předměstí, z kopce. To, co jsme všechno nastoupali na těchto čtyřech kilometrech, znova sjedeme. Najíždíme na hlavní silnici, která nás po dvou kilometrech přivádí do Svojanova. Chceme navštívit tento slavný hrad a zase nezbývá, než si pořádně máknout do kopce. Ještě dole potkáváme Mirka, který se už vrací, tak se pozdravíme a rozloučíme. Závěrečné metry k hradu jsou opravdu brutální, sklon má 18% a vyjíždíme s vypětím všech sil. Ale hrad je krásný a ještě krásnější je zdejší výhled, takže námahy určitě nelitujeme. Jdeme si dát zasloužené pivko a udělat nějaké fotky.

Po páté hodině sjíždíme zpátky na hlavní silnici a pomalu budeme znova stoupat do městečka Bystré. Tady se zajedeme podívat k místnímu krásnému renesančnímu zámku, který v současnosti slouží jako ústav sociální péče. Do další obce, kterou je Jedlová, to máme pět kilometru. Znova jsme něco nastoupali, ale za touto obcí se cesta láme a nás čeká pohodový sjezd až do Poličky. Jdeme rovnou do sprchy a pak vyrážíme na večeři do centra města.

23.07.2020