Slavkov u Brna - Rousínov - Olšany - Habrovany - Račice - Chocholík - Drnovice - Vyškov - Bohdalice - Bučovice - Slavkov u Brna

Je pátek a to znamená, že je poslední den naší dovolené s cykloturistama. Dneska máme v plánu trasu do Vyškova. Jsme ubytovaní v domově mládeže ve Slavkově u Brna, vstáváme před sedmou hodinou, snídáme, balíme se a v osm ráno jsme připraveni vyrazit. Dneska je trošku pod mrakem, ale předpověď hlásí, že pršet by mělo až večer.

Vyjíždíme, proplétáme se Slavkovem, najíždíme na jednu z bočních silnic a zanedlouho uhýbáme vlevo a směřujeme se do Němčan. Trochu nastoupáme, sjedeme a odbočujeme na zelenou turistickou značku. Čeká nás asi 300 metrový krpál, na jehož konci se nachází Lutršték - kaple Panny Marie Bolestné. Na chvíli se tady zastavíme, prohlédneme si to tady a vyfotíme nějaký snímek.

Pak sjíždíme zpátky na silnici a začínáme stoupat mezi poli. Dostáváme se asi o 100 výškových metrů nahoru a čeká nás dlouhý a pozvolný sjezd do Rousínova. Tady se krátce zastavíme u židovské synagogy a chvilku si odpočineme na náměstí. Z Rousínova míříme směrem na Habrovany. Tam se po chvilce dostáváme a jdeme si prohlédnout habrovanský zámek. Ten je nepřístupný, čili ho vidíme pouze z jedné strany.

Z Habrovan začínáme stoupat, projíždíme lesem a vjíždíme do Olšan. Ty se proslavily především farmou Bolka Polívky. Odbočíme z hlavní cesty a ještě si nastoupáme k výše zmiňovanému areálu. Škoda, že tento podnikatelský záměr nevyšel. Farma je veliká, stojí zde několik budov a bohužel vše chátrá. Z farmy se dáváme do centra Olšan. My s Irmískem zvolíme výjezd na rozcestí U Tří javorů (522 mnm) modrou turistickou značku, ostatní pošlapou po normální cestě.

Najíždíme na lesní cestu, není nijak náročná, takže se nám jede dobře. Všude je krásný klid a hluboký les. Zhruba kilometr stoupáme prudce, pak se terén zmírní a na rozcestí dojíždíme v pohodičce. Od Tří javorů se dáváme vpravo a jedeme po lesní asfaltové cestě. Ještě asi 100 metrů mírně stoupáme a čeká nás dlouhý sjezd až na hlavní silnici nad Račicemi. Po hlavní silnici ještě asi kilometr sjedeme a vjíždíme do areálu račického zámku.

Ten je bohužel taky nepřístupný a je to škoda, protože je zajímavý a poměrně velký. Přijíždíme až na nádvoří a tady dostáváme nadané od nějakého chlapa, co tam děláme. No nic, polknu nějaké to slovo, nemám totiž rád, když hned někdo řve, bez toho, aby pozdravil a slušně nám něco vysvětlil. Od zámku sjedeme do centra Račic a tady objevujeme stylovou hospodu. Výborně, otázka dnešního oběda je vyřešena. Pojíme, doplníme tekutiny a po hodince jsme připraveni jet dál.

Sjíždíme dolů, cestou míjíme dvě barokní sochy sv. Vendelína a sv. Floriána a za námi se tyčí majestátní zámek. Po asi dvou kilometrech přijíždíme do obce Pístovice a odtud znova něco nastoupáme. Před námi vidíme rozhlednu Chocholík a právě na tu máme namířeno. Jenže musíme zase kousek sjet, napojit se na hlavní cestu a zase prudce vystoupat. Nevadí, zvládáme to a i příjezd k rozhledně je po horší asfaltové cestě.

Na rozhlednu si samozřejmě vyšplháme, pokocháme se krajinou a uděláme několik fotek. Z Chocholíku nás čeká sjezd do Drnovic, tady najedeme na hlavní silnici a po pár minutách nás vítá město Vyškov. Znova se musíme proplétat uličkami a dostat se na náměstí. Tady si zajdeme do infocentra a jdeme se podívat na místo, kudy prochází 17. poledník. Pak si znova sedneme na pivko a chvilku odpočíváme.

Dále se jedeme podívat k vyškovskému zámku a přilehlé Lodžii v zámecké zahradě. Tímto opouštíme Vyškov a za Brňany začínáme stoupat mezi poli. Dojíždíme do Hlubočan a další vesnicí je Kučerov, kde si prohlédneme žudrový dům. Opět stoupání, opět klesání a ocitáme se v Bohdalicích, kde se nachází zámek. Ten je také zajímavý, jen by potřeboval velkou rekonstrukci.

Z Bohdalic už sjíždíme po hlavní cestě do Bohatých Málkovic a následně znova nastoupáme, abychom sjeli do Bučovic. Trasa čítá asi 10 kilometrů a už nás moc nebaví. Provoz je silný a my už máme znova něco našlapáno a nastoupáno. Když sjedeme do Bučovic, jdeme se podívat k zámku. Ten je rovněž velký a obzvlášť jeho nádvoří je úchvatné. Ale i on by potřeboval rekonstrukci. Ještě rychlý pohled do zámecké zahrady a jdeme se posadit na pivko na náměstí.

Setkáváme se tam všichni, ale Irmísek s Jarčou jdou na kafe a ostatní se mezitím rozhodnout odjet. Nevadí, vyjíždíme po dalších 10 minutách a nevadí nám, že uzavíráme náš voj. Najíždíme na cyklostezku, která víceméně bude kopírovat železniční trať a už nebude skoro nikde stoupat. Těch pár kilometrů už nějak zvládneme. Akorát pozorujeme, že od západu se nebe barví do černa a vypadá to na pěknou bouřku. Ale i tak si myslíme, že to stihneme.

Když projedeme Marefy, tak narážíme na Mirka, který má další defekt. Má bohužel prodřený plášť a dostat defekt je opravdu maličkost. Holky pokračují dále a já zůstávám s Mirkem a snažím se mu trošku pomoci. Ujedeme další asi 3 kilometry a Mirek je znova na ráfku. Jsme už asi 3 kilometry od našeho ubytování, ale těžká mračna se kvapem blíží. Opět rychlá a provizorní oprava a už tlačíme do pedálů. Najíždíme na mezinárodní tah a střídáme se ve vedení. Naše rychlost se blíží 40 km/h a my doslova letíme. Jen co sesedneme propocení z kol u domova mládeže, objevují se první dešťové kapky.

Stihli jsme to akorát, protože se spouští pořádný liják. Mezitím si dáváme sprchu a balíme si věci, protože zítra odjíždíme. Dneska máme samozřejmě naplánovanou společnou večeři a posezení v jedné hospůdce. Dokonce za námi přijel i další člen, který se kvůli nemoci nemohl letošního putování zúčastnit. Když vycházíme na pivko, přestává pršet. Ale jen, co se usadíme na židlích v hospodě, spouští se další liják a blesky křižují oblohu. No musím říct, že letos nám počasí perfektně přálo a že všechno vyšlo, jak mělo. Teď už nezbývá, než plánovat příští rok.

05.08.2016