Deštné - Luisino údolí - Pěticestí - Anenský vrch - Pevnost Hanička - Zemská brána - Čihák - Bartošovice - Říčky - Zdobnice - Deštné

Jsme s miláčkem na dovolené v Orlických horách a po včerejším deštivém dni máme konečně příslib lepšího počasí. To znamená, že vyrazíme na biku na hřebeny hor a já bych chtěl dojet až k Zemské bráně. Jdeme se nasnídat v našem „hotelu“ v Děstném v Orlických horách – Zákoutí (691 mnm)a pak už balíme nezbytné věci do batohů a samozřejmě nesmí chybět ani pláštěnky. Venku je totiž stále zataženo. Je před devátou hodinou a my se vydáváme na cestu.

Od prvních metrů stoupáme a jedeme po asfaltové cestě do Lousina údolí (877 mnm). Jsou to sice asi tři kilometry, ale neustále do kopce a my se potíme hned od začátku. V Luisině údolí odbočíme vlevo a stále po asfaltu stoupáme. Další rozcestí, které míjíme, je Pod Velkou Deštnou (924 mnm). Tady se nám cesta zmírňuje a my si můžeme naplno vychutnat ten božský klid a krásu zdejších lesů. Ale i to končí a nás čeká pár set prudších metrů. Bohužel je stále nízká oblačnost a my nemáme žádné výhledy. Už jsme se dostali poměrně vysoko – jsme na rozcestí Pod Jelenkou (1048 mnm).

Od tohoto rozcestí odbočujeme vpravo a jedeme skvělou hřebenovou asfaltovou cestou. K úplné pohodě nám jen chybí to sluníčko a zmiňované výhledy. Cesta se nám začíná sklánět dolů a světe div se, obloha se trhá a nás zaplavuji sluneční paprsky. Sjíždíme až na rozcestí Pod Homolí (963 mnm) a odtud znova začneme stoupat. Po asi dvou kilometrech míjíme malý bunkr, na chvíli zastavujeme a děláme si pár fotek. Když ještě kousek nastoupáme, cesta se nám láme a my sjíždíme na rozcestí Pěticestí (1004).

Na Pěticestí si dáváme chvilku pauzu, dělám nějaké fotky, doplňujeme energii a musím se podívat do mapy, abych věděl, kterou cestu mám zvolit. Po 20 minutách nasedáme na biky a zase kousek sjíždíme. Míjíme další bunkr, kousek nastoupáme a jsme na dalším rozcestí s názvem Mezivrší (926 mnm). Už bychom docela uvítali i nějakou chatu s občerstvením, ale začínáme tušit, že tady se to asi nestane. Mám pocit, že na celý hřeben Orlických hor vychází jen jedna vrcholová chata.

Pokračujeme tedy dále po červené značce, míjíme další bunkr a zanedlouho se zastavujeme u pěchotního srubu Průsek. Ten je krásně zrekonstruovaný a já mám další důvod vytáhnout foťák. Máme v nohách dalších pár set metrů a stoupáme k Annenskému vrchu (992 mnm). Na něm se nachází menší dřevěná rozhledna a my se samozřejmě jdeme podívat nahoru. Počasí je už skvělé a my se konečně můžeme pokochat výhledem na Orlické hory.

Tady na vrcholu opět nic není a my doufáme, že snad bude nějaké občerstvení u tři kilometry vzdálené pevnosti Hanička. Nasedáme na biky a čeká nás sjezd po lesní cestě až k pevnosti. No, bufet tady je, ale dostaneme tak maximálně pivo a limonádu. Ch jo, už by to opravdu nějaký oběd chtělo. Ptáme se paní v bufetu, kde se tady dá najíst a ona nás odkazuje do obce Bartošovice. Fajn, změníme směr a pojedeme nejdříve tam.

Sjíždíme poměrně výrazně a zanedlouho si to už valíme Bartošovicemi v Orlických horách (579 mnm). Neuvěřitelné. Všude je zavřeno a dokonce i doporučovaný hotel je uzavřen kvůli škole v přírodě. Pronesu několik ostrých slov ve smyslu zapadlé díry a pokračujeme dále. Projedeme asi tříkilometrový úsek a vidíme odbočku k Orlické chatě U Rampušáka, který by měl být vzdálený 300 m. No samozřejmě je celých 300 metrů do kopce a samozřejmě je chata zavřená.

No co už, sjedeme k Zemské bráně a pak uvidíme. Jenže někde udělám chybu a zajíždíme si o trochu více. Nevadí, jsme nedaleko Pašerácké lávky (510 mnm). Velmi hezké místo a řeka Divoká Orlice tomu dodává na malebnosti. Projedeme lávkou a pak nám terén najednou ztěžkne. No nazdar, hladoví bez nálady a ještě nést kola na zádech? Už je to tak, snášíme kola okolo skal, což představuje zhruba 100 metrů a ocitáme se u Zemské brány (520 mnm). Chvíli si tady odpočineme, uděláme nějakou fotku a já koukám do mapy, co vymyslíme dále. Zhruba kilometr dále vidím turistickou chatu Čihák. Ptám se Irmíska, jestli si ještě zajedeme a zkusíme to tam. Souhlasí, takže můžeme zase nasednout na kola.

Na Čihák (580 mnm) sice musíme šlapat do kopce, ale za tu námahu jsme odměněni tím, že je chata v provozu. A mají u ní příznačnou tabuli s nápisem „včera, dnes i zítra otevřeno“. Už to tady začínám chápat. Paní majitelka nás zachraňuje vydatnou zelňačkou a Plzeňským pivem. Jsme zachráněni a hned je nám zase lépe. Po hodince odpočinku jsme připraveni na další cestu.

Budeme se vracet, ale určitě nechceme jet stejnou cestou. Pojedeme stejně akorát k pevnosti Hanička. Takže sjíždíme na Zemskou bránu a pak pokračujeme okolo Divoké Orlice až do Bartošovic. Odtud až pod pevnost Hanička (748 mnm) nás čeká asi tříkilometrové stoupání. Jedeme už pomaleji, ale pořád se nám šlape dobře. Odtud se nám cesta láme a my začínáme trošku sjíždět. Po hlavní cestě vjíždíme do Horní Rokytnice, kde odbočíme vpravo.

Už zase kousek stoupáme, abychom potom mohli sjet do Říček v Orlických horách (634 mnm). Oba dva se shodujeme, že je to asi nejkrásnější obec v Orlických horách a pokud bychom sem ještě někdy jeli, ubytovali bychom se právě zde. Projíždíme okolo lepšího hotelu a máme chuť na pivko, tak se jdeme podívat, jestli mají otevřeno. Mají a dokonce mají ještě menu, což je smažený květák. I cena 92 Kč mi přijde dobrá, takže si konečně dáme oběd.

No a teď už je nám úplně skvěle. Akorát, že teď po tom obědě, musíme zase šlapat do kopce. Jde to ztěžka, ale jde to. Pak už sjíždíme do obce Zdobnice a před námi je dnešní poslední stoupání. Naštěstí není nijak prudké, ale je táhlé a těch pár kilometrů nám ubírá poslední zbytky sil. To jsme už ale zpátky v Lousině údolí a do našeho hotelu pojedeme tři kilometry z kopce. V hotelu si dáme sprchu, večeři a jdeme si dát i další zasloužené pivko.

14.06.2016