Broumovské stěny

Dneska začíná čtvrtý a zároveň poslední den naší dovolené ve Východních Čechách. Vstáváme po sedmé hodině, pomalu balíme věci a v osm jdeme na snídani. Jako každý den i dneska nám paní majitelka nalévá do termosky horkou vodu a my si pak děláme čaj. Nakládáme věci do auta, odevzdáváme klíče a loučíme se se Zděřinou, krásným kempem uprostřed lesa. Projedeme Policí nad Metují a za další dva kilometry parkujeme auto na Slavným Bohužel i tady po nás chtějí 50 Kč. No co se dá dělat, stejně se tady jinde zaparkovat nedá.

Vyrážíme a po asi sto metrech přicházíme k prvnímu rozcestníku Nad Slavným. Nyní půjdeme první, kratší část okruhu a směřujeme se po červené značce. Nejprve procházíme pastvinou, kde na nás kouká zvědavý býček. Vcházíme do lesa a zanedlouho přicházíme k prvním zajímavým skálám, které nesou příznačné jméno Kamenné hřiby. Uděláme tady několik fotek, já si troufám na jeden hřib vylézt a pozoruji okolí seshora. Pak se kousíček vracíme a pokračujeme dále po červené značce. Cesta je zprvu pohodová, ale než přijdeme na další rozcestí, znova prolézáme kolem balvanů.

Od rozcestí U Ovčína jdeme po žlutém okruhu. Kdybych věděl, co nás s miláčkem následujících 700 metrů čeká, určitě bych šel tou druhou trasou. Úzká stoupající stezka je plná bahna, vody a borůvčí a Irmísek mi zanedlouho hlásí, že ji boty pěkně čvachtají. Vzala si totiž jen lehké softshellové boty a ty chůzi ve vodě neodolaly. Já mám naštěstí své Gore-Texové pohory a v botě mám sucho. Ale i pro mě je ten necelý kilometr utrpením. Konečně se dostáváme na spojnici žlutých tras a voda a bahno mizí. Teď už nám zbývá asi 300 metrů mezi balvany a ocitáme se na Ovčíně (685 mnm).

Přicházíme na okraj skal, kde je vyhlídka a tají se nám pomalu dech. Jednak při pohledu přes skály dolů a jednak do krajiny před námi. Bohužel nám moc nepřeje počasí, je nízká oblačnost a i nedaleký Broumov je zahalen v oparu. Ale i tak je to tu nádherné. Nahlas přemýšlím, že jsme prošli Ostaš, Adršpašské a Teplické skály a teď jsme v Broumovských stěnách a že ikdyž jsou od sebe tyto místa blízko, jsou všechny odlišné a jiným způsoben krásné. Teď se budeme vracet a napojujeme se na druhou žlutou značku. Ta nás přivádí po pohodové lesní cestě na další rozcestí.

Jsme Nad Hájkovou roklí (657 mnm) a klesáme dolů k rozcestí U Ovčína. Jelikož má Irmísek mokro v botách a před námi je ještě pořádný kus cesty, rozhodujeme se, že se vrátíme do auta a Irmísek se přezuje. Ani si moc nezajdeme, protože bychom se vraceli stejně k rozcestí Nad Slavným. Projdeme kolem Kamenných hřibů, pak podruhé zdravíme zvědavého býčka a za pár minut jsme u auta, miláček se přezouvá a dáváme si tatranku a horký čaj.

Po malé chvilce už zase ťapkáme a tentokrát od rozcestníku Nad Slavným odbočujeme doprava na žlutou značku. Pak hned odbočíme vlevo k lesu a procházíme kolem pastviny z druhé strany. Potřetí zdravíme býčka. Vcházíme do lesa a zároveň sestupujeme do Zaječí rokle. Nádherná lesní cestička a všude kolem balvany poseté mechem. Je to tady jak v pohádce, spíš teda jak v pravěké pohádce. Dokonce mezi balvany zahledneme opět zbytky sněhu. Klesáme dolů a po pár set metrech přicházíme na rozcestí Zaječí rokle (550 mnm). Odtud už zase začínáme pomalu stoupat. Procházíme zeleným tunelem z nízkých stromků a za zatáčkou mě pěkně vyleká přes celou stezku natažená zmije. Fuj, potvora krásná. Je ale zvláštní, že se nijak nebojí a nehýbe se. Jen její zákeřné oranžové oči ukazují, že asi mrtvá není, což potvrzuje Irmísek, když bere do ruky klacík a bezostyšně zkouší její životaschopnost. Zmije pohne hlavou, malinko se odplazí, ale žádná další reakce. Obcházíme tohoto nádherného tvora a usuzujeme, že je asi v nějakém stavu hibernaci, jelikož je tady okolo 9°C a sluníčko nikde.

Pokračujeme dále, já fotím krásné choroše na jednom velkém pařezu a zanedlouho se vyhupujeme na vysekaném pásu lesa, kudy vedou stožáry. Jsme zase v lese, přicházíme ke kamenným schodům, vylézáme po nich a nastupujeme na kameny dlážděnou širokou lesní cestu. Je sice široká, ale dere se prudce vzhůru. Cestu lemují obrovské mechem porostlé balvany, prozatím jsme nepotkali živou duši, a proto se jde zase suprově. Když se zdá, že máme prudké stoupání za sebou a cesta se zmírňuje, musíme odbočit doleva na úzkou a zase strmou cestičku vzhůru. Šplháme po schodech vytesaných do kamene, procházíme mezi skálami a jsme na rozcestí Pod Kamennou branou. Výborně, teď už to máme ke Kamenné bráně asi 200 metrů. Cestou ještě vyfotím pavučinu, v které se třpytí kapky vody, a přicházíme k jednomu z nejznámějších míst v Broumovských Stěnách.

Kamenná brána (722 mnm) je vskutku úchvatná, což nám potvrzuje starší pár turistů. Chvíli rozumujeme nad tím, jak je zdejší příroda krásná a pak turisté odcházejí a my se jdeme s Irmískem vyfotit. Bohužel to není tak jednoduché udělat společnou fotku, protože samospoušť na 10 sekund je docela málo, když musíte doběhnout a vyšplhat pod Kamennou bránu. Ale i to se zdaří a my si pochutnáváme na oplatcích a pijeme další doušky horkého čaje. Nesmím zapomenout, že je zde opět výborný výhled, jen škoda, že nám viditelnost klesá víc a víc. Chvíli si tady odpočineme a pak se vracíme zpět na rozcestí.

Teď nás čeká kilometr k odbočce U Koruny, kde je další z vyhlídek. Jdeme po úzké pěšince, občas musíme vyjít a sejít vytesanými schody, občas musíme podlézt padlý strom, ale vše bez problému zvládáme. Pak se ráz krajiny změní a my se ocitáme v jakémsi kaňonu, kde sice skály po stranách mají na výšku pár metrů, ale přesto to tady na mě ve spojení s potemnělou oblohou a všudypřítomným mechem působí mysticky. Samozřejmě vše se snažím dokumentovat fotkami, ale už mě nějak můj foťáček zrazuje. Fotky už nejsou kvalitní jako dříve a proti světlu se uprostřed objevuje světlý flek. Nu co naplat, už má za sebou více jak 15 000 fotek.

Přicházíme na rozcestí U Koruny a jdeme se podívat na Korunu, kde má být další vyhlídka. Jdeme několik set metrů, cesta je pohodová a občas vede po dřevěných lávkách. Přicházíme na vyhlídku a bohužel svět kolem nás mizí a my se ocitáme v mlze. No taky forma vyhlídky. Nevadí, vracíme se zpátky na rozcestí a pokračujeme dále po žluté značce. Čeká nás prudší sestup, ale za chvíli jsme na dalším rozcestí. Tady zastavujeme, dáváme si další pauzu a svačinku. Doplňujeme tekutiny a posloucháme to nádherné ticho.

Popojdeme o sto metrů doprava a ocitáme se na dalším rozcestí s názvem U Zeleného hájku (712 mnm). Projdeme asi kilometr lesní cestou a vítá nás další rozcestník, tentokráte U Pánova kříže (739 mnm). Už toho máme docela dost a na rozcestí, kde se napojíme na lesní asfaltovou cestu, to máme po zelené značce 200 metrů, ale já přesvědčuji miláčka, ať jdeme po značce žluté, která tuto trasu protáhne o více jak dva kiláky. Naštěstí nemusím nijak moc přemlouvat, přece jenom kdoví, kdy se tady zase dostaneme, takže odbočujeme na žlutě značenou trasu.

Už po pár desítkách metrů nelitujeme, kolem cesty se nám ukazují skalní útvary jako Želva, Velbloud, Kačenka a Kovadlina. Máme co obdivovat a fotit, a tak netrvá dlouho a přicházíme na vyhlídku na Božanovský Špičák (733 mnm). Bohužel viditelnost je stále mizivá a snad ž teď mě poprvé mrzí, že nám nesvítí sluníčko. Odtud musí být opravdu fantastický výhled. Nedá se nic dělat, pokračujeme dále v okruhu a znova míjíme zajímavé skály ve tvaru zvířat jako Varana, Ležícího velblouda, Ponorku či Kočku. Ještě kousek sejdeme a dostáváme se na širokou cestu.

Přicházíme na rozcestí Pánův kříž (725 mnm) a směřujeme se po červené značce, která nás přivede po třech kilometrech na rozcestí nad Slavným. Jdeme po asfaltové cestě, mírně klesáme a oba dva máme už nožičky pěkně uchozené. Nevadí, dneska to zase stálo za to. Povídáme si, cesta poměrně rychle utíká a my jsme za necelou hodinku Nad Slavným a počtvrté zdravíme býčka na pastvině. Myslím, že ten z nás musel být na větvi. Ještě sto metrů, přicházíme na parkoviště a konečně se můžeme přezout do pohodlných bot. Jsou čtyři hodiny odpoledne a před námi je necelých 250 kilometrů domů do Kroměříže.

06.06.2012