Hostýn (734 mnm)

Je začátek března a my se s Irmískem vydáváme na kratší odpolední túru. Našim cílem bude vrchol Hostýna. Přijíždíme autem k rozcestí nad hotelem Harmonie a parkujeme na malém plácku na začátku lesa. Trošku se mi nepozdává ten zákaz vjezdu, ale Irma mi tvrdí, že je to v pohodě, že tam vždycky parkuje. Tak házím batoh na záda a vyrážíme. Jelikož je rozbředlý sníh, volíme delší cestu po asfaltu. Nahoru to budeme mít asi 3 kilometry.

Jdeme tedy po asfaltce a těšíme se klidu. Počasí sice není nijak perfektní, je zataženo, ale hlavně, že neprší. Auta zde nesmějí, a tak jediné, co nás občas vyruší, je autobus. Míjíme rozcestí, kde křižujeme žlutou turistickou trasu a pokračujeme dále. Cesta se nám celou dobu stáčí doprava, máme nádherný výhled dolů na Chvalčov, procházíme kolem lomu a míjíme další turistickou odbočku, tentokrát červenou značku. Zanedlouho se nám otevírá další výhled na levou stranu a tentokrát už vidíme kopečky Hostýnských vrchů. Teď už to máme nahoru, co by kamenem dohodil.

Přicházíme na parkoviště a vidíme, že turistů je zde poskrovnu. K bazilice jdeme hlavní cestou, čili po schodech a je to docela akrobatické, protože na schodech leží spousta umrzlého sněhu a všude to klouže. Ale dostáváme se nahoru bez potíží a děláme si společnou fotku. Pak se jdeme podívat dovnitř baziliky a já zůstávám ochromen nad tou krásou vevnitř. Sice jsem ateista, ale tohle církvi nelze upřít, že stavěla krásné a architektonicky zajímaví stavby. Mohu všem jenom vřele doporučit. V bazilice je zákaz focení, a ikdyž tady nikdo není, nějak se mi nechce vytahovat foťák a rušit ten posvátný klid.

Po prohlídce vycházíme zpátky ven a směřujeme se k rozhledně. Projdeme kolem křížové cesty, uděláme si další fotku a pak se ocitáme u zmiňované rozhledny, vedle které stojí mohutný větřák. Ten mi sice zde nezapadá, ale co už. Je nám jasné, že rozhledna bude v tuto roční dobu zavřená, tak si ji jen vyfotíme a jdeme pomalu zpátky. Začíná nám poprchávat a máme chuť na nějaké kafe. Bohužel je zde všude zavřeno. Ke všemu se spouští docela hustý deštík, tak volba cesty dolů padá na autobus.

Nasedáme, platíme a domlouváme se s řidičem, aby nám zastavil na malém parkovišti dole. Ten se podivuje, že jsme odvážní a že tam policisté dávají často pokuty. No snad se nás to nebude týkat. Po deseti minutách vysedáme a já už z dálky vidím za stěračem lísteček. Je mi hned jasné, co to znamená. Nedá se nic dělat, je to naše chyba, a tak sjíždíme do Bystřice pod Hostýnem a jdeme se kát na městskou policii. Strážnici jsou naštěstí velmi slušní, dostaneme pochvalu, že jsme tu pokutu respektovali a přišli, a když se zmíním, že jsme pracovně skoro kolegové, tak dostáváme pokutu na nejnižší možné hranici. Jsme rádi, že to dopadlo alespoň takhle a jdeme si dát konečně to vytoužené kafíčko. Jen se teď raději dvakrát podívám, jestli můžu u té restaurace zaparkovat :-).

29.02.2012