logo
divider

Ostaš


Po dopolední procházce Babiččiným údolím přijíždíme do areálu Zdeřina v Polici nad Metují, kde máme zajištěno ubytování. Bydlet budeme v chatovém apartmánu a celkem tady strávíme tři noci. Po vybalení se vyrážíme na odpolední výlet na Ostaš, což je izolovaná stolová hora, vzdálená asi 5 kilometrů od Police nad Metují. Na parkoviště k Ostaši (568 mnm) jedeme autem a za 10 minut už vystupujeme z auta. Ostaš je docela malý a je rozdělen na Horní a Dolní labyrint.

My nejprve míříme do Dolního labyrintu a k němu nás zavede zelená značka. Jdeme po lesní cestě zhruba půl kilometru a přicházíme ke skalám nad slují Českých bratří. Vylezu nahoru na skály a máme nádherný výhled na osady pod námi a také na Broumovské stěny. Kousíček se nakloním a pode mnou je pořádná propast. Ještě jsem tady nikdy nebyl, tak si tyto skály pořádně užívám. Chviličku s Irmískem posedíme nahoře, dáme si horký čaj a já dávám miláčkovi jedno malé překvapení.

Pokračujeme dále a jdeme se podívat do výše zmiňované sluje. K té musíme sejít dřevěnými a kovovými schody. Už teď si říkám, že tady bude asi docela náročně chodit. Dostáváme se ke sluji a vcházíme dovnitř. Vysoké skály jsou od sebe sotva metr vzdálené, v jednom místě je nahoře nad námi zaseknutý obrovský balvan. Takto projdeme několik desítek metrů, pak cesta končí a musíme se vrátit. Nevadí, já jsem z těch přírodních krás nadšený už teď. Nahoru musíme zase vylézt po schodcích a skalách a pak pokračujeme dále po zelené značce ke Kočičímu hradu.

Než dojdeme ke hradu, čeká nás spousta přelézání, přeskakování, stoupání ve skalách, a taky i nějaká ta vyhlídka. Trasu nám ještě ztěžuje velké mokro po předešlých deštích. No ještě, že pískovcové skály nekloužou, protože bychom už určitě nějakou modřinu měli. Těsně před Kočičím hradem narážíme na skalní útvar nazvaný Useknutá hlava a ona to skutečně ta fiknutá hlava je. Můj foťák cvaká jak o život a je mi jasné, že budu mít zase milión fotek. Ještě kousíček a jsme u Kočičího hradu.

Kočičí hrad je zajímavé seskupení skal, my s Irmískem to tady prolézáme, chvíli mám obavu, jestli vůbec projdeme dále, ale kousíček se do nitra skal noříme. Pak se rozhodnu kousek vylézt na skály a zkusit to prolézt jinudy. To se mi bez problému daří a pak mě miláček fotí na skalách. Juchůů, aspoň jednu povedenou fotku mám. Dáváme si opět malou pauzu a doplňujeme tekutiny. Prozatím jsme ušli kilák a půl a teď se musíme vrátit stejnou cestou zpátky až na rozcestí a zde se napojit na další trasu.

Cestu zpátky zvládáme bez jakýchkoliv potíží a poměrně rychle a už nastupujeme na modře značenou stezku vedoucí na vrchol Ostaše. Čas máme pořád dobrý, ikdyž musíme být zpátky mezi 18 – 19 hodinou na večeři. Začínáme stoupat a čeká nás kilometr, než vstoupíme do labyrintu skal. Labyrint je zajímavě udělaný a my prolézáme sem a tam různými chodbičkami, otvory, skáčeme po skalách, až se dostáváme nad labyrint. Zde máme pod sebou několik skalních útvarů podobných zvířatům. Vydáváme se dále a míjíme Mohylu smrti. Tento skalnatý útvar se mi moc líbil a opravdu připomíná nějakého démona. Další z útvarů je Čertovo auto, kde se i vyfotíme.

Pokračujeme ještě kousek výš a přicházíme k Cikánce, kde se dostáváme až nahoru na skálu a máme fantastickou vyhlídku. Uděláme několik fotek a užíváme se výhledu. Čekají nás ještě Krtičkova vyhlídka a nejvýše položená Frýdlantská skála – vyhlídka, kde pořádně fouká, tak se tady moc nezdržujeme a scházíme lesem k labyrintu. Odtud cestou zpátky do osady a zanedlouho už sedíme v autě a těšíme se na večeři a horkou sprchu.

03.06.2013

divider
divider

Délka trasy: 6 km

Nastoupané metry: 389 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek