Ostrý

Je 30. prosince, Irmísek přijel k nám domů do Karviné a my máme dneska v plánu výšlap do Beskyd. Jsme domluvení s kamarádem Davidem, Barčou a jejich dcerou Adélkou, že půjdeme na vrchol Ostrý, kde přenocujeme. Zajistit nocleh nebyl vzhledem k blížícímu se silvestru problém a tak se všichni těšíme. My budeme vyrážet po obědě a jsme domluveni, že Davida někde po cestě doženeme.

Konečně je tady klasické zimní počasí, mrzne, akorát by to ještě chtělo sluníčko. Po jedné hodině odpolední parkujeme auto v Košařiskách, oblékáme si bundy, čepice a rukavice a jsme připraveni vyrazit vzhůru. Jsme na místě zvaném Milíř (530 mnm) a na chatu Ostrý to budeme mít jen necelé čtyři kilometry. Mě je jasně, že když je to taková krátká trasa, že to bude pořádná makačka do kopce. A taky, že ano. Vcházíme na modrou značku na úzkou stezku mezi stromy, a ta se dere ihned prudce vzhůru.

Začínáme funět do kopce a já vytahuju foťák. Po asi 300 metrech se nám otevírá výhled do údolí a dokonce mezi mraky probleskává sluníčko. Že by se přece jenom počasí umoudřilo? Pokračujeme dále a sledujeme stopy od saní. Dedukujeme, že jsou určitě od Davida. Po dalším kilometru jsme si jistí, protože máme Davida s Barčou a Adélkou na dohled. Rychle je doháníme a na přivítanou si dáváme náš horký čaj s rumem, který jsem předem připravil do termosky. Teď už půjdeme pomaleji. Jednak malá Adélka, ikdyž kráčí statečně, má malé nožky a jednak ji a ostatní pořád fotím.

Zanedlouho nám končí les a my se ocitáme na krásné, zasněžené a sluncem zalité louce. Další příležitost k focení. Po pár desítkách metrů přicházíme na rozcestí Pod Ostrým (735 mnm). Jsem tady poprvé a toto místo mi hned učaruje. Krásné sedlo, kde se nachází i dřevěný přístřešek a hlavně fantastický výhled do Jablunkovského průsmyku, nemůže nikoho nechat chladným. Dáváme si zde přestávku, fotíme se, zdravíme se s další partou turistů a od nich dostáváme na košt svařák. Ten bodne a my pak ještě doplňujeme tekutiny čajem s rumem.

Asi po patnácti minutách pokračujeme dále. Jsme v polovině cesty a cesta nám stále hodně stoupá. Vcházíme opět do lesa a já mezitím fotím Adélku při různých akrobatických pozicích. Ještě kousek prudkého stoupání a dostáváme se na širokou lesní cestu vedoucí od Kozince. Teď už se půjde daleko pohodověji. Tady potkáváme už docela dost turistů, ale většina z nich už míří dolů. Po kilometrů se dostáváme do našeho cíle a vítá nás Chata Ostrý (954 mnm).

Jdeme si dát polívku a pivko a chvilku sedíme a kecáme. Pak se jdeme ubytovat a na chvilku mi zatrhne, protože o mě a Irmískovi nikdo neví. Vše se ale vysvětluje a pokoj záhy dostáváme. S Davidem ještě vyhodíme za okno do sněhu láhve šampaňského a všichni jdeme zpátky dolů. Teď už jenom sedíme, povídáme si a popíjíme pivko. Když se setmí, začne se prudce ochlazovat a když jdeme všichni ven zapalovat prskavky s Adélkou, teploměr na chatě ukazuje -18°C. Brr, teď už opravdu pořádně přituhuje. Večer slavíme do pozdních hodin, Adélka už dávno spí a my ještě hrajeme karty a kostky u nás na pokoji.

Ráno se probouzím po sedmé hodině, v hlavě mi hučí jako v úle, ale když se podívám z okna, tak rychle burcuji všechny ostatní. Vychází sluníčko, horizont je zalitý červenou barvou a my máme fantastický výhled na Vysoké Tatry. Takhle jsem ještě Tatry z Beskyd neviděl. Okamžitě beru foťák a snažím se tu krásu zdokumentovat. Pak nás čeká sprcha, balení a jdeme na předem objednanou snídani. Párky a horký čaj přijdou k duhu. Ještě chvilku posedíme a okolo jedenácté hodiny se chystáme na cestu zpátky.

David s Adélkou dělají ve sněhu andělíčky a potom nasedají na saně a po cestě sjíždějí. Adélka je vysmátá od ucha k uchu a my je s miláčkem postupně dobíháme. Vracíme se stejnou cestou a zanedlouho jsme zpátky v sedle Pod Ostrým. Znova uděláme nějaké fotky a pokračujeme dolů. Za půl hodiny jsme zpátky na parkovišti v Košařiskách, loučíme se a odjíždíme domů.

30.12.2014