Praděd (1491 mnm)

Dneska je krásný sobotní den a my vyrážíme směrem do Karlovy Studánky, kde se k nám připojí kamarádi Lukáš s Janou a psiskem Aishou a Peťa s Gábinou a malým Peťou. A aby nás nebylo málo, jde ještě tříčlenná rodina od Lukáše. Společně si chceme projít údolí Bílé Opavy a vyjít až na nejvyšší horu Jeseníků – Praděd (1491 mnm). Je půl osmé ráno a my se dáváme na pěší pochod.

Vstupujeme na lesní cestu, šlapeme spadaným listím a kopírujeme říčku Bílou Opavu. Je sice trošku chladno, ale nálada je výborná. Aisha kolem nás pobíhá a cesta nám docela rychle ubíhá. Projdeme přes dva můstky přes Bílou Opavu a asi v jedné třetině cesty na chatu Barborku se trasy dělí. Modrá mírně stoupá vzhůru a je to víceméně lesní pěšinka. Druhá část, žlutá trasa, pokračuje rovně podél Bílé Opavy a slibuje nádherný zážitek. Lukáš s Janou a Aishou i Peťa s Gábinou a malým Peťou jdou po modré, zbytek nás míří po žluté.

Jdeme údolím, kopírujeme říčku a kolem nás leží spousta popadaných stromů, které vzaly za své při velké vichřici. Stromy jsou ponechány svému osudu, těžit se zde nebude a nechají se svému přírodnímu osudu. Musíme se pod nimi shýbat, přelézat je, ale o to je dnešní tura zajímavější. Za necelý kilometr vcházíme do kaňonu a zde teprve začíná pravá krása této stezky. Bílá Opava se zde zakusuje mezi kameny, kolem dokola jsou prudké srázy a skály, po kterých stékají pramínky vody a jediná cesta vede před nebo vzad. Jdeme samozřejmě dopředu a čekají na nás přechody dřevěných mostků a žebříků, prudké kamenné stezky a samozřejmě pohled na vodopády Bílé Opavy. Musíme být docela opatrní, jelikož je tady spousta míst namrzlých a o úraz by tady nebyla nouze. Asi za půl hodiny docházíme na konec žluté stezky a čeká nás krátký výšlap nahoru na rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy (1190 mnm) a jsme zpátky napojeni na modré stezce.

Zde si dáváme pauzu, svačíme a čekáme na ty, kteří se vydali po modré stezce. Ti za chvíli přicházejí a Lukáš nám dává okoštovat vlastní kalvádos. Ten určitě teď bodne, dole v kaňonu byla docela zima. Tady už na nás svítí sluníčko. Jdeme asi kilometr lesem a přicházíme k dalšímu rozcestí Pod Ovčárnou (1213 mnm), kde žlutá pokračuje na Ovčárnu a modrá míří k chatě Barborka. Tentokrát se dáváme dále po modré. Jdeme už sami, ostatní jdou pomaleji a my trochu spěcháme, jelikož musím být před sedmou večer v práci. Za další kilometr pohodového pochodu se vyhupujeme u chaty Barborka (1325 mnm). Jdeme se osušit a občerstvit do chaty, ale nakonec jsme rádi, že dostáváme alespoň pití, jelikož dneska je zde obsluha hodná přirovnání ke slimákům. Nahoru to máme ještě tři kiláky, takže po chvíli vyrážíme dál.

Teď už nás na vrchol dovede široká asfaltová cesta. Je nádherně a jedinou vadou na kráse je vítr. Zvláště od rozcestí Praděd (1420 mnm), kde je odbočka na Švýcárnu, se vítr mění v silný a ledový vichr. Těsně před vysílačem se zkoušíme naklonit co nejvíce dopředu, roztáhnout ruce a stát na místě a čekáme, jak dlouho nás ten vítr udrží. Je pravda, že to moc dlouho nezkoušíme a raději rychle míříme dovnitř pradědského vysílače.

Vrchol je dobyt, ale uvnitř je samozřejmě tolik lidí, že sednout si do restaurace není šance, takže zůstáváme na prostorné chodbě. S Peťulou se jdeme ještě podívat na vyhlídku, která je vysoko ve věži vysílače. Je odtud nádherný výhled, ale i dneska to bohužel kazí inverze. Co se dá dělat, alespoň obhlídneme blízké okolí. Nápory větru jsou na vysílači znát a tak cítíme, že se trošku hýbe a naklání. Je to zvláštní pocit. Sjedeme výtahem zpátky dolů, chvíli ještě sedíme a zanedlouho dochází i ostatní účastníci zájezdu. Jelikož je ale už poledne, my se chystáme na zpáteční cestu.

Scházíme okolo vysílače zpátky na asfaltovou cestu a míříme zase k chatě Barborka. Zde se napojujeme na modrou trasu, po které jsme přišli a cesta dolů nám docela rychle ubíhá. Akorát tentokrát už nepůjdeme dolů k vodopádům Bílé Opavy, ale půjdeme pořád po modré značce dolů. Tady se nám taky otevírají zajímavé výhledy dolů do údolí Bílé Opavy. Je perfektně, sluníčko svítí a protivný vítr už skoro není cítit. Dolů přicházíme v pohodě a celkem svěží a nezbývá než se vydat zpátky na cestu domů.

30.10.2010