Studenec (720 mnm)

Dnes se chystáme s miláčkem, její mamkou a turisty z Morkovic na turu do Jeseníků. V plánu je zdolat Studenec, ležící nedaleko osady Pekařov. Předpověď počasí není moc příznivá, má být zataženo a hlavně hlásí prudký vítr a meteorologové nedoporučují vycházet na hory. Nu což, uvidíme. Ráno brzo vstáváme, vaříme čaj a svačinky už máme nachystané z předešlého večera. Oblékáme se a vyjíždíme autem z Kroměříže do Nezamyslic, kde máme v 8 hodin sraz. Dále už budeme pokračovat vlakem. Rychlík do Šumperku nám jede v 8:19 a v Šumperku přesedáme na vlak do Velkých Losin.

Před desátou jsme ve Velkých Losinách (394 mnm), vystupujeme z vlaku a naše první kroky vedou do Cukrárny, kde si dobíjíme energii zákuskem a kafíčkem. Posilněni vyrážíme na výšlap a jdeme po zelené značce. Nejdříve procházíme kolem lázní a jejich parkem, míjíme kostel a vycházíme od zabydlené oblasti. Vítr sice fouká a není moc příjemný, ale přesto to není žádný vichr. Nastupujeme na lesní cestu, procházíme kolem pastvin a obdivuje nádherně zbarvenou podzimní přírodu. Za sebou vidíme větřáky na vrcholu Dlouhých Strání, které občas vykouknou z nízké oblačnosti. Bohužel nejvyšší vrcholky jsou ukryty v mracích. Přesto je zde nádherná příroda. Začínáme pomalu stoupat.

Po pár set metrech přicházíme na rozcestí Pod Křížovým vrchem (435 mnm), kde se dáváme vpravo a tady začínáme pořádně stoupat. Cesta je pořád lesní a široká. Jdeme pořád kolem pastvin, já jsem vzadu za ostatníma, protože pořád něco fotím. Asi po půl kilometru se dostáváme na hranici lesa, kousek jím projdeme a vycházíme na malé mýtince, kde se na chvíli zastavujeme a dáváme si horký čaj. Tady se nám lesní cesta mění v blátivou stezku a my se musíme pořád koukat pod nohy. Střídavě procházíme lesem a mýtinkami a pak znova prudce stoupáme lesem. Tady už bahno není, tak se hned jde lépe. Znova docházíme na velkou pastvinu, tentokráte si musíme dávat pozor nejen na bláto, ale také i na spoustu kravinců. Však taky já, díky mému focení, každou chvíli do nějakého stoupnu. Ale když je tady ta podzimní příroda tak nádherná, tak se přece nebudu dívat na kravince, ne?

Na velké pastvině trošku vykukuje sluníčko, čili fotím a ostatní mi trochu poodcházejí. Toho využívám k tomu, že je z dálky všechny fotím. Scházejí totiž z pastviny kousek dolů, aby zase začali šlapat do kopce. Stoupáme pastvinou nahoru a vrchol Studence je nám blíže a blíže. Uděláme si ještě společnou fotku s miláčkem s pozadím Jesenických masivů a dorážíme do našeho dnešního cíle. Tady už vyfukuje trošku víc, ale pořád je to pohoda. Máme totiž dobré oblečení a samozřejmě čepice a rukavice. Mě přepadá hlad, tak si dáváme toasty. Nacházíme na asfaltovou cestu a do osady Pekařov (665 mnm) to máme asi 200 metrů z kopce. Tady se chceme zastavit na teplo polívku a trochu se ohřát, ale bohužel chata má dneska uzavřenou společnost, tak nezbývá, než si dát něco ze svých zásob a horký čaj.

Dále pokračujeme pořád po asfaltové cestě, kousíček znova vystoupáme a pak jdeme dolů necelý kilometr na rozcestí Pod Žárovcem (638 mnm), kde uhýbáme doleva a nastupujeme na další lesní cestu. Tentokráte jdeme po červené značce a po dalším kilometru zastavujeme u jednoho krmelce a znova si dáváme něco na zub a teplý čaj. Odtud ještě kousíček nastoupáme a pak začínáme klesat. Než vyjdeme na další asfaltovou cestu, všímám si v trávě velkého hřibu. No je to opravdu velký pravák, ale už je bohužel ohnilý. Ale je vidět, že ještě pořád něco roste. Jdeme po cestě několik set metrů, pod námi je úžasná podzimní příroda a přicházíme na rozcestí Horní Bohdíkov (625 mnm) a já si vzpomínám, že jsme tudy šlapali na kole, když jsme jeli z Velkých Losin směrem na Staré Město pod Sněžníkem.

Odtud začínáme opět trošku stoupat, procházíme kolem místních stavení a krásného kostelíku a pak zase začínáme klesat. Tentokrát polní cestou a neskutečně rozbahněnou. Místy se opravdu nedá projít jinudy než přes bahno. Teď už zase procházíme kolem pastvin, uděláme si s Irmískem nějaké fotky a já volím cestu uvnitř ohrady, protože tam není bahno. Jdeme trochu bázlivě a díváme se po kravách, jestli některou nenapadne za námi jít. Prošli jsme bez problému, znova jdeme kousek po bahnité cestě a pak znova volíme pastvinu, ta už je ale prázdná a bez oplocení. Dorážíme k rozcestí Nad Sv. Annou (580 mnm) a dále pokračujeme po červené značce přes pastviny. Do cíle naší cesty, do Hanušovic, to máme ještě 6 kilometrů.

Po asi kilometru začínáme prudce klesat a scházíme do osady zvané Potůčník, jejíž zajímavostí je zřícenina kostela Sv. Jana a Pavla. Tady se s Irmískem zastavujeme, já fotím kostelík a vyndáváme z batohu poslední toasty. Mezitím se nám ostatní ztrácejí z očí, ale to nám nevadí, víme, že je rychle doženeme. Teda dohnali bychom, kdybychom spolu nekecali a koukali po značkách. Jdeme tedy dále cestou dolů a zastaví nás až volání z lesa, že jdeme blbě. No nic, vracet se nám nechce a tak se drápeme do prudkého kopce. Naštěstí je to kousek a zase jsme všichni pohromadě. Ocitáme se na další pastvině a opět je to tady nádherné. Můj foťák cvaká a cvaká.

Procházíme kolem pastviny, pak scházíme stezkou prudce dolů, na posilněnou si dáváme malé slivovičky a značka nás vede dál přes část pastviny. Tou procházíme a znova jsme na lesní cestě. Projdeme asi půl kilometru, pak se cesta zase zvedá a ocitáme se na další pastvině. Na jejím vrcholku zastavujeme a na řadu přichází horký čaj a müsli tyčinky. Uděláme společné fotky, a když ostatní už odcházejí, uvidím zajímavou větev. To mi nedá, tohle bude skvělá fotka s Irmískem. Pak už pelášíme za ostatníma. Znova projdeme lesíkem a vycházíme nad Hynčicemi nad Moravou (532 mnm).

Z Hynčic už scházíme po asfaltové cestě a na našich nohách už je dnešní ušlapaná vzdálenost znát. Z kopce se jde vždycky hůře. Po kilometru ale z cesty odbočujeme vpravo a jdeme pěšinkou lesem. Mezi stromy vidíme město Hanušovice, které se rozkládá pod námi. Dolů sejdeme po dalším kilometru a teď už zbývá ušlapat kousek na nádraží. Čas máme úplně perfektní, je před čtvrtou a nám za 15 minut jede rychlík, který míří až do Brna, a tím pádem i do Nezamyslic. Tam vystupujeme o půl šesté a loučíme se s ostatními turisty. My dva ještě jdeme do místní restaurace a dáváme si pořádnou baštu. Pak už hurá domů a naložit se do plné horké vany.

10.11.2011