Syrákov - Vartovna - Syrákov

Je začátek roku a my se chystáme navštívit rozhlednu Vartovnu, kterou už máme dlouho v plánu. Nijak nespěcháme, po snídani vyrážíme a míříme přes Zlín směrem na Vsetín. Počasí není úplně ideální, ale mlha taky není a dokonce i občas vysvitne sluníčko. Jelikož naše dnešní túra bude poměrně krátká, jdeme na lehko a nebereme si do batohu žádné velké zásoby. Zaparkujeme auto u motorestu Syrákov (480 mnm) a jdeme se naobědvat.

Je sice fakt, že se s plným žaludkem nešlape dobře, ale my to máme spíš dneska jako procházku. Je skoro půl jedné, když se z motorestu vydáváme na cestu a sledujeme žlutou značku. Začínáme stoupat a občas si musíme dát pořádně pozor na zledovatělé cestě. Vyhupujeme se v lese, tady si pro změnu musíme dát pozor na lesníky, kteří nakládají dřevo, a pak už šlapeme pohodově po lesní cestě.

Opět trošku nastoupáme, klesneme a dostáváme se na velký palouk. Odtud už vidíme rozhlednu a opět začínáme stoupat. Mezitím samozřejmě fotíme, povídáme si a cesta nám poměrně rychle utíká. Jen posledních několik desítek metrů je náročnějších. Pod prašanem leží zmrzlá vrstva a cesta zase začíná prudce stoupat. Ale tento úsek máme rychle zdárně za sebou a zanedlouho stojíme u rozhledny Vartovna (651 mnm).

Rozhledna je vskutku krásná a já dělám několik fotek. Pak se už šplháme nahoru po železných schodech. Bohužel, štěstí nám nepřeje a nahoře se nám viditelnost zhoršuje, začíná pořádně foukat a drobně sněžit. Nevadí, i tak to stojí za to. Po čtvrt hodině scházíme dolů a tentokrát půjdeme zpátky po NS Kobzáňův chodník. Je to sice lesní asfaltová cesta, ale momentálně je zasněžená a scházíme krásným zimním lesem. Zelená značka nás dovádí ke Švehlově hájence (480 mnm).

Tady procházíme mezi několika staveními a dostáváme se až k hlavní cestě na vedoucí na Vsetín. Ovšem jít nahoru na Syrákov po hlavní cestě by byla čirá sebevražda. Koukáme do mapy a nacházíme neznačenou lesní cestu, která by nás mohla přiblížit. Odbočujeme tedy vlevo, kousek se vracíme, vcházíme do lesa a začínáme docela prudce stoupat. Za chvíli pořádně funíme a čela se nám rosí potem. Tento asi tří set metrový úsek máme posléze za sebou a vycházíme na veliké louce.

Nedaleko před námi poznáváme Syrákov, ale cesta rovně by znamenala znova sejít dolů a poté se šplhat lesem. Volíme raději cestu vlevo a domníváme se, že narazíme na žlutou značku, po které jsme od Syrákova vycházeli. Mezitím nám krásně vysvitlo sluníčko a my toho využíváme ještě k jedné společné fotce. Pak se skutečně napojujeme na značenou trasu a to v místech, kde předtím lesníci nakládali dřevo.

Teď ještě mírně nastoupáme a poté už to máme kousek dolů k motorestu Syrákov. Znova jdeme dovnitř a dáváme si kávu. Pak už nasedáme do auta a míříme zpátky do Kroměříže. Doma si napustíme horkou vanu a jdeme relaxovat.

21.01.2016