Velký Lopeník

Máme krásný a mrazivý lednový den a s miláčkem plánujeme vyrazit na dlouho plánovanou túru. Naším cílem dnes bude rozhledna na Velké Lopeníku (911 mnm), který se nachází v pohoří Bílé Karpaty a tvoří hranici se Slovenskem. Jelikož denní teploty nevystupují nad -10°C, oblékáme si dnes kompletní termoprádlo a pak až turistické oblečení. Vaříme termosku s horkým čajem, balíme nezbytné věci včetně fotoaparátu a nasedáme do auta. Po cestě se ještě zastavíme na brzký oběd a po dvanácté hodině parkujeme auto u městského úřadu v Lopeníku.

Nasazujeme čepky, rukavice a vydáváme se na cestu. Kousíček jdeme po hlavní cestě, ale pak odbočujeme vpravo a začínáme stoupat vzhůru po zelené značce. Stále ještě jdeme po asfaltové cestě a vidíme, že o kilometr dále je parkoviště pro auta. No stejně bychom tady nevyjeli bez sněhových řetězů, takže dobře, že parkujeme dole. Po pár set metrech narážíme na kamennou zvoničku a já si opět dělám několik snímků. A hned naproti pozorujeme vybydlený a vyhořelý dům.

Prozatím jsme nepotkali živáčka a působí to tady na nás jako osada duchů. Ale to už vcházíme na hranici lesa, míjíme parkoviště a stále stoupáme po asfaltové cestě vzhůru. Kráčíme mezi namrzlými stromy a po asi kilometru přicházíme na rozcestí, kde uhýbáme vlevo a už stoupáme lesní cestou. Šlape se mám pohodově, v lese nefouká a sluníčko nám probleskává mezi stromy. Až po dalším kilometru přicházíme na mýtinu, kde nám ledový vítr dává pocítit svou sílu.

Vidíme už vrcholek rozhledny, takže si uděláme rychlou fotku a rovněž si dáme rychlý čaj. Ten ledový vítr je opravdu nepříjemný a proniká i přes kvalitní oblečení. Naštěstí hned vcházíme mezi stromy a už zase je dobře. Po malé chvilce se dostáváme na rozcestí Pod Malým Lopeníkem (881 mnm). Tady se dáváme vpravo a ocitáme se na hranici se Slovenskem. Na jednom z hraničních kamenů si děláme další fotky.

Pokračujeme dále a cíl naší cesty je už nedaleko. Po zhruba kilometrové pohodové cestě lesem přicházíme na vrchol Velkého Lopeníku (912 mnm). Tady se do nás opět opírá vítr a pocitová teplota klesá někam k -30°C. Rychle si vyšlápneme na rozhlednu a nesmíme zapomenout na společné foto. Jenže postavit foťák na malý stativek a zapnout samospoušť je bez rukavic téměř nadlidský výkon. Opravdu rychlé foto a už zase utíkáme z rozhledny dolů. Stejně rychle utíkáme z vrcholku, protože je to tady vážně o zdraví.

Jsme zpátky v ochraně stromů a konečně se zase trochu zahříváme. Vracíme se zpátky na rozcestí Pod Malým Lopeníkem a ještě kousek půjdeme po stejné cestě, jakou jsme zde přišli. Pak odbočujeme z lesní cesty mezi stromy a následujeme žlutou turistickou značku. Profil trasy nám po chvilce začíná padat dolů a my máme co dělat, abychom se udrželi na nohou. Ale vcházíme na další cestu a kousek po ní šlapeme.

Pak ale žlutá značka opět prudce klesá do lesa. Předvádíme dobrých 50 metrů spíše gymnastiku než turistiku. Se smíchem se ocitáme na cestičce, která naštěstí klesá už jen velmi mírně. Po pár set metrech vycházíme na hranici lesa a před námi je klesání po louce. Máme krásný výhled na vesnici, která leží pod námi. Teď se musíme proplést mezi drobnými závějemi sněhu a za chvíli scházíme k prvnímu obydlí.

Po necelém kilometru scházíme k turistické chatě Lopeník (532 mnm). Teď už nás čeká cesta po asfaltové silnici, ale není zde žádný provoz, tak se šlape dobře. Po kilometru přicházíme k dalšímu rozcestí, které se nazývá Příčky (505 mnm) a tady se napojujeme na zelenou značku. K autu nám chybí 1,5 kilometru a to už v pohodě dojdeme. Cestou na nás sice vybafne jedno malé psisko, ale vše se obejde bez nějakého dramatu.

K autu přicházíme promrzlí a já se těším, až se auto trošku zahřeje a začne z topení proudit teplý vzduch. Po cestě se ještě stavíme na kafíčko v motorestu v Uherském Brodě a ikdyž se už těšíme do vany, zastavujeme se ještě v nákupním centru ve Zlíně a jdeme omrknout nějaké věci. Domu dorážíme unavení a promrzlí a celý den vzpomínaná vana se už napouští.

10.01.2017