Barania Gora (1220 mnm)

Je sváteční den a my se vydáváme k našim polským sousedům a chystáme se vylézt na Barania Gore (1220 mnm). Ráno uvařím čaj do termosky a jedu vyzvednout holky do Karviné. Sraz máme v 7 a začíná svítat. Míříme směrem na Třinec, kde přejedeme přes hranice a po městech Ustroń a Wisła parkujeme auto u městečka Czarne u jezera Czerniańskiego. Ještě předtím ale zastavujeme u malého jezírka u domu turistiky PTTK, kde se nachází uměle vytvořený osmimetrový splav nazývaný místními „Niagara“ a zvláštní systém odvodu vody. Je tady asi o 8°C chladněji než v Karviné, tak uděláme rychle pár fotek a jedeme dále.

Po zaparkování nahodíme na sebe batohy a vyrážíme. Tady je už příjemně teplo. Jdeme kolem říčky Czarna Wisełka a hned kousek za parkoviště přecházíme mostek a vstupujeme do lesa. Pomalu nám mezi stromy prosvítá sluníčko a my stoupáme podzimním lesem. Jdeme souběžně nad říčkou asi 3 kilometry, než dorážíme na asfaltovou spojnici, která vede na Stecówku. My ovšem hned uhýbáme doleva na červenou značku a opět jdeme lesní cestou. Pomaličku se nám otevírají výhledy do okolní krajiny a my si libujeme nádherným počasím a nádherně zbarvenou přírodou. Dokonce míjíme zvláštní pahýl stromu, který má v polovině jednu řadu větví a vypadá to, jak nějaké orlí hnízdo. Po necelé půlhodince dorážíme k rozcestí Nad Pietroszonką (850 mnm) a tady se vydáváme dále po černé značce. Ta nás po další půlhodince dovede k dalšímu rozcestí – ke Karolówce (931 mnm). Cestou vstupujeme na krásnou louku, kde opět uděláme pár fotek.

Všichni si libujeme, že jsme nepotkali prozatím ani živáčka. Na Przysłop nám zbývají nějaké 2 kilometry a my stále jdeme po skvělé lesní cestě, na které není ani moc kamení. Cesta rychle ubíhá a kousek před Przysłopem narážíme ještě na kamenný altánek s křížem uvnitř. Křížů a symbolů křesťanství zde najdete poměrně hodně, přece jenom Polsko patří mezi státy s největším počtem věřících. Teď už zbývá pár desítek metrů prudkého výšlapu po kamenech a v kořenech stromů a budeme na Przysłopu. Minule jsem chtěl tudy jet v opačném směru na kole a právě tento úsek kamení a kořenů mě odradil. Bohužel jsem nechtěl riskovat a netušil jsem, že je to krátký úsek a pak, že je cesta naprosto ideální. Na Przysłopu si sedáme venku na lavičky u chaty a dáváme si svačinu v podobě domácího chleba s šunkou a sýrem a vhod přijde i hroznové víno. Po svačince a krátkém odpočinku jdu ještě pro razítko do našeho deníčku a vyrážíme dále.

Na vrchol Baraniej Gory nám zbývá hodinka a odtud už cestu znám. Čeká nás prudší stoupání a hlavně spousta volného kamení. Sluníčko nádherně hřeje a nebýt mírného větříku, svlékl bych se do krátkého trička. Stoupáme a stále nepotkáváme ani živáčka. Což je s podivem, když jsem tady byl na kole, potkával jsem davy lidí. Po asi kilometru a půl kamení ustává a my kráčíme po cestě, která je občas předělena lávkami z kmenů stromů. Dostáváme se na hřeben a je to poznat. Zvláště z pravé strany jsou stromy oholené a suché. Zřejmě z této strany foukává silný vítr. Přicházíme na další rozcestí a odtud je to už asi 500 metrů na vrchol. Rozhlednu máme na dohled a za chvíli dorážíme na Baranią Gore. Až zde potkáváme dva turisty, jinak jsme nepotkali opravdu nikoho. Jdeme na 15 metrů vysokou rozhlednu, tam se usazujeme a dáváme si další svačinku a popíjíme horký čaj. Uděláme několik fotek a kocháme se výhledem. Ten bohužel není tak jasný, jak jsem zde byl minule, ale i tak to stojí za to. Když se chystáme k sestupu, přicházejí dva starší polští turisté a už zdaleka nás zdraví. Opět mě napadá, že jsou tady lidé slušnější než u nás.

Cestu dolů máme jinou a pokračujeme kousek dále po modré značce. Začínáme klesat a opět se nám do cesty staví kameny a kořeny. No ani tady by výšlap na kole nebyl to pravé. Cestou ještě děláme nějaké fotky, potkáme tři další turisty a zanedlouho se už napojujeme a scházíme kolem říčky Biała Wisełka. I zde je to nádherné a podzimní příroda má své neodolatelné kouzlo. Po cestě máme ještě další pěknou zajímavost a tou jsou malé vodopády kaskády Rodła. V říčce je málo vody, tak vodopády nepůsobí nějak mohutně, ale věřím, že když taje sníh, musí to být docela pořádný hukot. Znova si to tady fotíme a pokračujeme v sestupu. Tady je lesní cesta bohužel rozrytá a rozbahněná od lesních strojů, tak musíme každou chvíli uskakovat, přeskakovat a obcházet. Stejně máme boty a kalhoty za chvíli špinavé.

Když máme dvě třetiny sestupu za sebou, vcházíme na asfaltovou cestu. Zpočátku jdeme pořád kolem Białe Wisełki a její strmé břehy působí majestátně, ale za půl hodinky vcházíme do Cienkówa a tady už jdeme normálním městečkem a už to tak záživné není. Přicházíme k jezeru Czerniańskiemu a odtud musíme po hlavní cestě asi kilometr k našemu autu. Ušli jsme 20 kilometrů a jsme spokojeni, protože nám vyšlo krásné počasí. Nasedáme do auta a jedeme ještě kilometr jinou cestou, abychom se podívali k prezidentskému zámku. Ten je nádherný a určitě bude stát za to, podívat se někdy i dovnitř. Ale dneska už to balíme a vracíme se zpátky domů.

28.10.2011