logo
divider

Port Louis, Pereybere, Cap Malheureux, Belle Mare


Je 2. ledna a my už dvanáctý den pobýváme na perle Indického oceánu, na Mauriciu. Po včerejší návštěvě botanické zahrady v Pamplemousses máme naplánovanou cestu stejným směrem. Naším dnešním cílem se stane Cap Malheureux, nejsevernější místo ostrova. A taky se chceme konečně podívat na nejslavnější známku světa v muzeu v Port Louis. Ráno už klasicky v klidu vstáváme, děláme snídani a vaříme čaj. Ale dnes jsme připraveni vyjet už po deváté hodině. Vyjíždíme tedy z Tamarinu naším zapůjčeným malajsijským autem.

Počasí znova není nijak ideální, je zataženo a hory jsou ukryté v nízké oblačnosti. Ale hlavně, že neprší a není zima. Směřujeme se na velké město Phoenix a pak už to máme necelých 20 kilometrů po dálnici do hlavního města. Parkujeme u přístavu a míříme k Blue Penny muzeu. Otevírají až za půl hodiny, tak si jdeme dát kafe do jedné z kaváren na Plaza Waterfront. Po desáté hodině se vracíme k muzeu a k našemu zklamání je opět zavřeno. To je už podruhé, co jsme tady a nepochodíme. Ptáme se tedy policejní strážnice, kdy bude otevřeno a dostane se nám odpovědi:“snad pozítří“.

Tak nezbývá, než nasednou do auta a pokračovat dále na sever. Po dálnici se přesouváme do města Grand Baie, které je vzdálené 25 kilometrů. Tudy jen projedeme a směřujeme se do blízkého městečka Pereybere. Parkujeme a jdeme se podívat na místní pláž. Jenže je ještě svátek a to znamená, že veškeré parky a veřejné pláže jsou v obležení místních. Ti se prostě všichni sbalí, ve stínu stromů na plážích rozbalí tábor a celé dny takto vegetují, vaří, pouštějí hudbu a koupou se v moři. To se týká svátků a i víkendů.

Vyfotíme si to tady a pak se jdeme podívat na výběžek Pointe d'Azur. Jsou odtud krásné výhledy, jen škoda, že nesvítí sluníčko, ty fotky by byly stokrát krásnější. Vracíme se podél moře na veřejnou pláž a uvažujeme, že by bylo dobré se najíst. První restaurace je bohužel zavřená a my se přesouváme k nedaleké restauraci čínské. Sedáme si, jenže je tady tak narváno, že ani po čtvrt hodince si nás nikdo nevšímá. Tak vstáváme a odcházíme přes ulici, kde místní dělají kebab v pojízdném bufetu.

Což o to, je výborný, ale stojí nás dobrých 250 Kč, což je za fastfood opravdu dost. Po jídle nasedáme zpátky do auta a přejíždíme na Cap Malheureux, který je proslavený červeným kostelem Notre-Dame Auxiliatrice. Velice fotogenické místo, které podkresluje malý oranžový strom s názvem Delonix královská. Tyto stromy mi doslova učarovaly. Projdeme se to tady, navštívíme vnitřek kostela, projdeme si kousek malého přístavu a uděláme další várku fotek.

Je jedna hodina a my zjišťujeme, že máme ještě spoustu času. Navrhuji, že bychom mohli zajet na další vyhlášenou pláž, která se nachází na východním pobřeží a jmenuje se Belle Mare. Trasa k ní obnáší čtyřicetikilometrovou jízdu po místních cestách. Nasedáme, projíždíme několika vesničkami a opět můžeme vidět, jak jiný je život na Mauriciu. Bohužel si místní obyvatelé vůbec neváží přírody a všude je plno odpadků a i spousta vesniček či městských čtvrtí působí chudinských a nepořádným dojmem.

Po cestě na Belle Mare si uděláme ještě jednu zastávku a to u hinduistického chrámu Sagar Shiv Mandir v Pointe de Flacq, který je charakteristický svou bílou barvou. Prohlédneme si to tady, uděláme nějakou fotku a můžeme se pokochat výhledem na protější výběžek, na kterém se nacházejí jedny z nejluxusnějších resortů na Mauriciu. Vracíme se zpátky na hlavní silnici a na výše zmiňovanou pláž po malé chvilce přijíždíme.

Jenže vyvstává stejný problém jako na celém ostrově. Všude je plno místních, pláže a moře jsou přeplněné a ke všemu místní hinduistické obyvatelstvo „čumí“ na naše holky. Ve finále se přesunujeme na okraj hotelových resortů, kde je už od místních klid a usazujeme se tady. Naštěstí mají hlídači resortů pro nás pochopení, protože nás nikdy nikdo nevyhnal. Projdeme si místní pláž, samozřejmě se koupeme a lenošíme. Jen škoda, že je zase sluníčko schované za mraky. Za mě teda pláž Belle Mare dobrá, ale už jsem na Mauriciu zažil lepší.

Na cestu zpátky se vydáváme kolem šesté hodiny a čeká nás jízda srdcem ostrova do města Phoenix a odtud už to do Tamarinu důvěrně známe. Je to asi 60 kilometrů a my jsme kolem půl osmé zpátky na našem ubytování. Uděláme si něco k snědku, naléváme si panáka místního rumu a jdeme se ještě ochladit do bazénu. Večer opět rozehrajeme partičku karet a plánujeme, co budeme dělat příští den.

02.01.2020

divider
divider

Délka trasy autem: 166 km

Celkem nachozeno za den: 13 km


img

fotogalerie

mapa

mapa

© Aleš Popek