Capo d'Poro

Je sobota, osmý den naší dovolené a my máme dneska v plánu odpoledne grilovat. Vzhledem k tomu, že Irmísek ještě na kolo nechce kvůli předešlému nachlazení a Peťa s Mončou chtějí odpočívat, vypadá to, že se dneska budeme válet. Po snídani míříme do místního supermarketu a jdeme nakoupit ryby na gril. Jsme nadšení z toho, jak jsou tady potraviny čerstvé. Vracíme se zpátky do kempu a společně s Peťou ryby čistíme, kořeníme, balíme do alobalu a ukládáme do ledničky.

Nakonec ale válení nebude a s miláčkem se domlouváme, že bychom mohli navštívit maják na Capo d‘ Poro, který leží na kopci na konci zátoky Mariny di Campo. Koukáme do mapy, výlet to bude maximálně do deseti kilometrů, ale problém bude najít turistickou trasu na konci města. No snad to najdeme. Převlekáme se, do batohu balím nezbytné věci, loučíme se s ostatními a vydáváme se na cestu.

Vycházíme z kempu a míříme do centra Mariny di Campo. Zhruba kilometr půjdeme mezi domy a další kilometr už půjdeme okolo pláže. Sluníčko nám krásně svítí, máme blankytné nebe a pomaličku se blížíme k přístavu. Když tam dojdeme, koukám do mapy, kudy bychom měli jít. No nemůžu se v tom vyznat, a tak prostě jdeme někde mezi domy a po schodech začínáme stoupat. Pak narazíme na vyšlapanou stezku okolo plotu a kousek po ní jdeme.

Vycházíme na širší cestě a já už vidím značku. Je to sice jiná turistická trasa, ale to nevadí, po několika desítkách metrů bychom měli narazit na tu naši. Skutečně na ni narazíme a už šlapeme po turistické značce č. 40. Trasa je momentálně široká, procházíme kolem jednoho stavení a za ním stezka uhýbá a hlavně zužuje. Teď už jdeme za sebou, kolem nás je samý porost a po malé chvilce vcházíme do lesa. Začínáme mírně stoupat, ale šlape se nám bezproblémově.

Nikde není ani živáčka a jediné, co slyšíme, jsou ještěrky, které utíkají suchým porostem. Po pár set metrech přicházíme k nějaké malé zbořenině a odtud se cesta začíná více zvedat. Jdeme ale ve stínu a pořád se jde dobře. Až, když se dostáváme na úpatí kopce, vycházíme z lesa, začíná být docela vedro a hlavně si musíme máknout do kopce. Ale i tento úsek máme brzy za sebou a jsme na vrcholku Monte Poro (152 mnm). Odtud už vidíme maják na Capo d‘ Poro, který je vzdálen asi dvě stě metrů.

Když dojdeme k majáku, jsme překvapení, jak je malý. Jestli má na výšku čtyři metry, tak to je moc. Nevadí, máme odtud fantastický výhled na záliv v Marině di Campo a na druhé straně pozorujeme ostrov Montechristo a vpravo od něj se rýsují vrcholky mé milované Korsiky. Strávíme tady skoro hodinku, fotíme a užíváme si božského klidu. Je skvělé, že jsme ještě nikoho nepotkali a jsme tu sami.

Přišel čas návratu a my scházíme z Monte Poro dolů. Až tady potkáváme jeden mladý pár. Zdravíme se a my scházíme dále dolů. Vcházíme do lesa, míjíme zbořeninu, proplétáme se porostem po úzké stezce a nečekaně rychle jsme zpátky nad městem. Teď už scházíme po značce a jsme zvědaví, kudy vlastně vede. No přiznám se, že by to tady chtělo opravdu hledání, aby to člověk našel.

Městem teď projdeme hlavní pěší zónou, koukáme po obchodech a uvažujeme, kde bychom si dali něco k pití. Nakonec se zastavujeme v jednom baru na pláži a já si objednávám čepované pivko. Bohužel cena je poměrně vysoká, ale dneska mám na něho opravdu chuť. Pak už nám zbývají necelé dva kilometry zpátky do kempu a ty nám také rychle utečou.

Uděláme si svačinku, chvilku posedíme a okolo čtvrté hodiny jdeme chystat gril. Schází se nás tam opět hojný počet, rozděláváme oheň a začínáme grilovat. Mezitím nanosíme víno, různé pochutiny a zeleninový salát. Ryby se nám podaří ugrilovat na jedničku a my si pochutnáváme. Mezitím klábosíme, popíjíme a když se začne stmívat, jdeme se přesunout na posezení k našim mobilhomům.

26.09.2015