Cima delle Pozzette

Je pondělí a my trávíme třetí den u italského jezera Lago di Garda. Dneska nás Ruda s Šárkou ukecali, ať jedeme všichni společně lanovkou na vrchol Monte Baldo (1760 mnm). Cestu máme naplánovanou tak, že půjdeme pěšky z našeho ubytování do přístavu v Saló a odtud nás rychloloď převeze do městečka Malcesine, kde se nachází spodní stanice lanovky. Snídáme, balíme do batohů nejnutnější věci a vycházíme. Do přístavu to máme 4 kilometry, takže úplný kousek to není.

Šárka s Rudou a Karčou nám trochu utečou a my neodbočíme, kde máme a trochu si cestu ještě natáhneme. Naštěstí loď stiháme a v 9:37 vyplouváme ze Saló. Takovou lodí jsme ještě nejeli. Sedíme vevnitř (venku by se to ani nedalo a bylo by to nebezpečné) a lodi se při zvyšování rychlosti nazvedává příď a dá se říct, že pluje na jakýchsi křídlech. Pozorujeme okolní pobřeží a za hodinku vplouváme do Malcesine.

Nejprve jdeme v přístavišti na ranní kávičku, já si s Peťou odskočím koupit pohled a ten ihned napíšu a posílám našim domů. Pak se už vydáváme k nedaleké stanici lanovky. Zpáteční lístek nás bude stát 22€ na osobu a s cenou 33€ za zpáteční lodní lístek to dneska nebude zrovna nejlevnější výlet. Ale to samozřejmě nevadí, za ty zážitky to určitě stojí. Vcházíme do prosklené kulaté kabiny a lanovka okamžitě prudce stoupá vzhůru. Dokonce musím dost často polykat, abych vyrovnal tlak v uších.

Na místě San Michel je přestupní stanice a tadfy přesedáme do ještě větší kabiny. Ta má kapacitu okolo 80 osob a my jsme namačkání jak sardinky. A tady tato kabina se dokonce během cesty otočí jednou okolo své osy. Je po dvanácté hodině a my se dostáváme na vrchol Monte Balda. Jedním slovem fantastické. Máme výbornou viditelnost, krásné počasí, pod sebou Lago di Garda jako na dlani a kolem sebe majestátní vrcholy kam až oko dohlédne.

Uděláme si několik fotek, dáme si svačinku a loučíme se s Rudou, Šárkou a Karčou. My máme v plánu vylézt na nedaleký vrchol Cima delle Pozzette (2132 mnm). Vydáváme se po široké štěrkové cestě a míříme k nedaleké horní stanici lanovky Prà Alpesina. U ní zanedlouho jsme a samozřejmě děláme další fotky. Odtud nám už vede turistická stezka. Zpočátku pohodová, ale postupně přibývá kamenů a skal. Několikrát se po cestě zastavíme, abychom si udělali fotku. Opravdu úžasné prostředí.

Když dorazíme na vrchol Cima delle Pozzette, halíme se na chvíli do husté mlhy. Opět vznikají zajímavé fotky. Na vrcholu strávíme docela dost času, protože fotíme, dáváme si druhou svačinku a odpočíváme. Je něco po druhé hodině a čas máme výborný. Jenom s Peťou říkáme, když vidíme cesty pod námi, jak by bylo skvělé prohnat tady naše biky. Začínám být celkem rozhodnutý, že vezmu auto, naložíme biky a zajedeme tady ještě jednou.

Když nadchází čas sestupu, říkám Peťovi, jestli si to zpátky na Monte Baldo dáme během. Ten samozřejmě souhlasí a tak začínáme trošku makat. To ale netušíme, že se Irmísek za chvíli vydá za námi. Cesta dolů nám rychle ubíhá a když doběhneme na Monte Baldo, nechápu, že jsem ty tři kiláky dal. Vím, že máme čas, tak jdeme k místnímu bufetu a objednávám si pivko a Peťa colu. Celkem čumíme, když se za 5 minut vynoří u nás Irmísek. No tak jdu pro další pivko.

Pak máme skoro 20 minut čas, než dorazí Kamil s Hančou a Jarčou. Už se nijak nezdržujeme, nasedáme na lanovku a sjíždíme dolů do Malcesine. Když přicházíme do přístavu, setkáváme se znova s Šárkou, Rudou a Karčou a zpátky do Saló poplujeme všichni společně. Ze Saló nás čeká ještě cesta zpátky na ubytování a my s Peťou znova vybíháme. Jenže já zvládnu uběhnout jen asi dva kilometry a do kopce mi už nohy nechtějí ani jít.

Když dorazíme domů, okamžitě oblékáme plavky a skáčeme do bazénu. Hned je to lepší. Ale tím jak nejsem zvyklý běhat, se podepíše na dalších třech dnech. Stehna mě pěkně bolí a jsou jak z kamene. Za chvíli přicházejí Kamil s Hančou a Jarčou a jdeme vařit pozdní oběd. Večer už klasicky trávíme všichni společně.

18.06.2018