Kitzsteinhorn (3203 mnm)

Je třetí den naší alpské dovolené a my se rozhodujeme pro výjezd lanovkou na Kitzsteinhorn. Důvody jsou čtyři: odpočinek po včerejším délkou náročném výletu na Krimmelský vodopád, dnešní ne moc dobře znějící předpověď počasí, nikdy jsem nejel kabinkovou lanovkou a nikdy jsem nebyl v takové výšce. Tak se vydáváme autem do nedalekého Kaprunu a kousek jedeme ještě výš, kde je hlavní stanice lanovek. Trošku se obávám ceny za lanovku, ale doslova zažívám šok, když za zpáteční cestu na Kitzsteinhorn třemi kabinkovými lanovkami platím za dva lidi 45€, což je v přepočtu asi 1200Kč. Za tu cenu bychom v Tatrách vyjeli akorát na Skalnaté pleso. Sedáme do první kabinky, dvířka se zavírají a už fičíme nahoru do skal. Je to zajímavý a pro mě příjemný zážitek. Jenom mi vadí, že skla jsou tónovaná a dost poškrábaná, takže se nedá moc kvalitně fotit. Ze začátku strmě stoupáme vzhůru mezi skálami a vidíme tu a tam nějaký vodopádek. V polovině cesty se stoupání umírňuje a pod náma se objevují pastviny a tráva. Podaří se mi vyfotit sviště před svou norou, z čehož mám velkou radost.

Za chvilku jsme v první mezistanici Langwied (1976 mnm). Vystupujeme a jdeme se kousíček projít směrem doprava. Vyfotíme si ovečky a okolí a pak už jdeme na druhou lanovku. Cestou projdeme mezi malým stádem krav a už se za námi zavírají dveře druhé kabinky. Stoupáme travnatými kopci nahoru a vidíme, že se začínají honit mraky docela hodně nízko. Když vyjedeme na druhou mezistanici – Alpincenter (2452), nacházíme se už na hranici sněhu a ledu a výš je už jenom bílo. Začíná být docela zima, tak si oblékáme bundy a mezitím fotíme, podle mě, jedny z nejkrásnějších fotek. Kombinace plujících mraků a z nich občasně prokukujícího pozadí je fantastická. Jdeme pár metrů ke stanici třetí lanovky a před vchodem nacházíme nějakou figuru veselé krávy na prknech. Mrknem ještě do místního obchůdku Intersport, který je solidně vybavený a není vůbec drahý. Řekl bych, že ceny jsou skoro jako u nás. Před nástupem na třetí lanovku máme ještě chvilku času, kterou využíváme k focení se na sněhu. Začíná pomaličku krapat a vrchol mizí nenávratně v bílé mlze. Nahoru jedeme za deště a viditelnost je taková, že s bídou vidíme pod sebe.

Dojíždíme na vrchní stanici Gipfelstation, která se nachází ve výšce 3029 mnm. Na vrcholek se dá dojít pěšky, ale bohužel v tomto počasí o tom nemůže být ani řeči. Škoda, ale bohužel jsme ve vysokých horách a počasí se tady mění každou chvíli. Jdeme si dát polévku do místního restaurantu a doufáme, že alespoň trošku přestane pršet a zlepší se viditelnost. Bohužel není ani náznak nějakého zlepšení. Chystáme se na lanovkou dolů a po cestě na WC objevujeme panoramatický tunel, vedoucí asi půl kilometru ve skále a vycházející na jiné vyhlídce, kousek níž pod stanicí lanovky. Trošku mě mrzí, že nevidím ty krásy, které jsou zobrazeny na informačních tabulích, ale co naplat. Nasedáme zpátky na lanovku a sjíždíme až dolů. Déšť neustává ani tady, takže dnešní plán bude pokračovat v aquacentru v Zell Am See, kde má voda plaveckého bazénu 32°C a několik saun.

16.06.2009