La Vanille nature park, Pomponette beach

Nadešel 20. prosinec a my trávíme s miláčkem a Kamilem s Hankou dovolenou v teple. Naší destinací se stal tropický ráj Mauricius. Jako každý den nikam nekvaltujeme, vstáváme později a v klidu snídáme. Na dnešek máme naplánované tři akce. První je návštěva přírodního parku La Vanille Reserve des Mascareignes, druhá je návštěva přírodního parku La vallee des couleurs a třetí je se někde okoupat. Ze Souillacu vyjíždíme po desáté hodině, po čtvrt hodince parkujeme auto u bran parku.

Krokodýlí park Vanilla Crocodile & Tortoise Park (známý je také pod názvem La Vanille Reserve des Mascareignes) se nachází v oblasti bývalé vanilkové farmy u městečka Rivières des Anguilles. Roku 1985 jej založili australský zoolog Owen Griffiths a jeho mauricijská manželka. První krokodýly přivezli z Madagaskaru. Dnes se park může pochlubit vice než tisíci nilskými krokodýly, kteří zde žijí a jsou odděleni podle stáří. Tato oblast je zcela srovnatelná s tropickým deštným pralesem s palmami, banánovníky, obřími bambusy, sladkovodními potůčky a množstvím exotických i endemických rostlin. Dále jsou zde k vidění žáby, kaloni, KOI kapři, opice, jeleni, mangusty, insektárium s množstvím preparovaných motýlů a dalšího hmyzu (asi 23000 exemplářů), muzeum vyhynulé maskarénské fauny (především velkých rodriguezských želv a ptáka Dodo).

Po zaplacení vstupného (300 Kč) se nejprve jdeme podívat do obchodu se suvenýry a čekáme na jedenáctou hodinu, kdy začíná prohlídka. Jenže ta je v angličtině, a jelikož pochytáváme co druhé slovo, brzo nás to přestane bavit a jdeme si svou cestou. Nejprve jdeme okolo výběhu krásných krokoušů a poté pozorujeme obrovské kaloně při žraní. Další kroky nás zavedou na velké prostranství, kde je spousta obrovských želv. A je to nezapomenutelný zážitek. Jsou vážně krásné a majestátné a já si musím jednu podrbat na hlavě.

Pak procházíme okolo výběhů, kde jsou želvy v různých stádiích vývoje a nahlédneme do muzea vyhynulé fauny. Pak se vracíme kousek zpátky a noříme se do pralesa. Pozorujeme zdejší flóru a jsme jak u vytržení, protože z těch různých rostlin, palem a stromů jsme jen velmi málo viděli naživo. Postupně procházíme i okolo dalších krokodýlích výběhů. Když se vyhoupneme u místní restaurace Le Crocodile Affamé a nahlédneme do jídelního lístku, máme jasno o následujících minutách.

Jdeme se usadit na prostornou terasu a pečují o nás usměvaví číšníci. Objednáváme si chladné pivko a samozřejmě si všichni objednáváme speciality z krokodýlího masa. Irmísek si objednává krokodýlí burger (300 Kč) a já si dávám krokodýlí kari s rýží, čočkou a čatní (390 Kč). No mě osobně tohle jídlo velice chutná, jsem maximálně spokojený a krokodýlí maso je velice jemné a ani nevím, k čemu bych ho mohl přirovnat.

Po výborném obědě pokračujeme v exkurzi a obdivujeme veliké ještěry, lemury, makaky a jdeme se podívat do muzea vypreparovaných drobných zvířat. Tady zjišťujeme, že existují pavouci velcí jako ruka, štíři a stonožky podobných velikostí a že motýli můžou být fantasticky zbarvení. Snažíme se fotit i tady, bohužel se ve vitrínách odrážíme my, tak moc kvalitních fotek nepořizujeme. Vracíme se pak už k východu, kupujeme si v obchodě se suvenýry první pohledy a zjišťujeme, že jsme zde strávili bezmála tři hodiny.

Jsou dvě hodiny odpoledne, my nasedáme zpátky do auta a vracíme se do Souillacu. Tím projedeme, vjíždíme do Surinamu, odbočujeme vpravo a začínám stoupat do kopců. Druhý přírodní park je jen pár kilometrů odtud, ale už teď je nám jasné, že to tady neklapne. Vidíme clonu deště a nízkou oblačnost, která se valí přesně do toho místa, kde chceme jet. Když dorazíme k parku La vallee des couleurs, začíná průtrž mračen. Shodujeme se, že dneska už to tady nemá cenu a raději sjedeme dolů někam na pláž.

Sjíždíme do vesničky Chamouny, tou projedeme a pokračujeme dolů do městečka Chemin Grenier. Jsme už na úrovni mořské hladiny a kousek odtud se nachází pláž Pomponette. Parkujeme, převlékáme se do plavek a míříme na pláž. Světe div se, je top sezóna, ale my se na této obrovské pláži ocitáme sami. Ještě popojdeme asi 200 metrů a pak se už noříme do teplých vod indického oceánu. A když vysvitne sluníčko, vytváříme v písku velký nápis „Veselé Vánoce“ a fotky s ním následně použijeme jako letošní Pfko.

Kolem půl šesté se začínáme zvedat a opouštíme pláž. Jelikož to máme domů jen kousek, navrhuji se ještě zastavit u vodopádu Rochester, který se nachází kousíček nad Souillacem. Ten kousíček je asi dvoukilometrový, musíme jet autem krokem po polní cestě a další půl kilometr dojít pěšky, ale jsme rádi, že jsme se sem vypravili, protože vidíme další krásný vodopád. Uděláme několik fotek, po zpáteční cestě k autu nám nad hlavami poletují kaloni a za dalších pár minut jme zpátky na našem ubytování.

20.12.2019