Le Maido, Saint Gilles les Bains, Boucan Canot

Je Vánoční ráno, hodinky ukazují sedm hodin ráno a my máme za sebou vyhlídkový let vrtulníkem nad Réunionem. Trávíme dlouhou dovolenou na dvou ostrovech Maskarén a momentálně si užíváme francouzskou Havaj v Indickém oceánu. Jelikož je brzo ráno, máme celý den před sebou, tak uvažujeme, co budeme dělat dále. Volba padá na slavnou vyhlídku Le Maïdo, která se tyčí skoro nad námi.

Jsme na heliportu firmy Helilagon v Saint Gilles les Bains, nasedáme do našeho zapůjčeného Peugeotu 208 a před námi vyvstává cesta dlouhá 26 kilometrů s převýšením téměř 2000 metrů. Vyjíždíme z místní části Fleurimont, projíždíme Le Guillaume a Petite France a pak už cesta dostává ráz vysokohorské serpentiny. Pomaličku se dereme vzhůru a za půl hodinky zastavujeme na parkovišti pod vyhlídkou.

Oblékáme si větrovky, ujdeme asi 200 metrů a ocitáme se na jedné z nejúžasnějších vyhlídek na světě Le Maïdo (2203 mnm). Balkón Réunionu poskytuje impozantní výhled do kaldery Mafate a na nejvyšší horu ostrova, Piton des Neiges (3070 mnm), který se nachází po naší pravé straně. Sice máme horší světelné podmínky pro focení, protože nám sluníčko svítí do tváře, ale i tak máme parádní digitální vzpomínky. Dlouho tady chodíme, různě fotíme, kocháme se výhledy. Dnešek je opravdu plný obrovských dojmů.

Kolem deváté hodiny máme pocit, že jsme tady viděli všechno a budeme se pomalu vracet zpátky dolů. Odjíždíme z parkoviště a čekám, kdy si Kamil zamotá ruce, jak musí točit volantem ve zdejších serpentinách. Po cestě dolů se zastavujeme v malém obchůdku na malé farmě a jdeme občíhnout zdejší výrobky. Je tady spousta vonných olejů, esencí a také domácích rumů. Kamil s Hančou kupují jeden Vanilkový za 23€, ale posléze se to neukáže jako dobrý nápad.

Sjíždíme dále, projíždíme Petite France a hledáme pomalu nějakou restauraci, protože už máme slušný hlad. Nakonec zastavujeme v městečku Le Guillaume a jdeme do místního bistra. No, taky to nebyl úplně nejšťastnější nápad, ale já jsem se smažených nudlí najedl docela slušně. Vracíme se zpátky k autu a nechceme se vracet stejnou cestou a chceme navštívit nějakou pláž a hlavně provést vánoční koupačku v moři. Míříme tedy městečko Le Bernica, projedeme La Saline a sjíždíme do městečka La Saline les Bains, které už leží na pobřeží moře.

Míříme do nedalekého města Saint Gilles les Bains a před vjezdem do města parkujeme u pláže. Jdeme se podívat, ale první, co nás udeří do nosu, je velká cedule s upozorněním na nebezpečí napadení žralokem. No hned se vám do vody chce víc. Jdeme alespoň do místního plážového baru a objednáváme si chlazené točené pivo. Hanka mezitím v průvodci vyčítá, že nejkrásnější zdejší pláž je Boucan Canot. Domlouváme se, že si projdeme zdejší přístav a já potřebuji koupit nějaké pohledy. Bohužel v Saint Denis jsem nic nekoupil, tak je nejvyšší čas to vyřešit.

V tropickém vedru procházíme krásný přístav, děláme nějaké fotky a míříme do nedalekého turistického centra. Tady objevujeme další Vánoční nazdobený stromeček a opět mi to v tomto pekelném počasí přijde divné. Kolem jedné hodiny se vracíme nazpátek k autu a po nastartování ukazuje teplota na parkovišti příjemných zimních 45°C. Klimu zapínáme naplno a přejíždíme na nedaleké parkoviště na pláž Boucan Canot.

Po pláži ale ještě ťapkáme skoro kilometr a přicházíme až do centra stejnojmenného názvu. Rozbalujeme deky a jdeme se konečně namočit do moře. Jenže bohužel jsou dnes jednak velké vlny a silný boční proud a jednak je zde žraločí riziko (nejspíše velké vlny nad ochrannými sítěmi), tak je koupání zakázáno. Jsem po pás ve vodě, když na mě volá plavčík, ať vylezu. Poté mi anglicky vysvětluje, kde je problém a nabádá nás, ať se jdeme koupat do blízkého napůl přírodního koupaliště.

Napůl přírodní je proto, že jednu část tvoří přirozené balvany a druhá je vybetonovaná. Není to ale tady vůbec špatné, místa na koupání je dost. A nejlepší je, když přijde velká vlna a přižene do koupaliště „čerstvou“ vodu. A že těch třímetrových vln pár bylo. Je to sranda a my tady vydržíme dobrou hodinku. Pak se s miláčkem vydáváme do místních restaurací a barů a objednáváme si pivko a nějaké pořádné jídlo.

Kamil s Hančou zůstávají ještě na pláži a sluní se. Jsme domluvení, že se tady sejdeme. Pivo tady mají mauricijské a čepované a Irmísek si taky nestěžuje na kafe a palačinku. Kolem třetí hodiny se vracíme zpět k autu a už pojedeme na naše ubytování do Sainte Suzanne, protože nás čeká příprava štědrovečerní večeře. Když jsme zpátky v našem domečku Les Terrasses de Niagara, dáme rychlou sprchu a jdeme na věc.

Já jsem se zhostil přípravy velkých kusů tuňáka, mezitím se nám vaří brambory a holky chystají zeleninová salát a připravují sváteční stůl na terase. K sedmé hodině večerní je vše připraveno, zapalujeme svíčky a pochutnáváme si na štědrovečerní večeři. Tyto Vánoce mi z paměti už asi nikdy nevymizí. Aspoň jednou za život jsem chtěl zažít jiné Vánoce a myslím, že ty letošní se vymykají klasice a že se povedly na výbornou. Sedíme dlouho do noci na terase, vedle nás hučí vodopád, degustujeme místní rum, smějeme se a nebýt všudypřítomných komárů, nemělo by to jedinou chybičku.

24.12.2019