Peitlerkofel (2875 mnm)

Je čtvrtek a nás čeká předposlední den v Dolomitech. Dneska pojedeme dále a skoro dvě hodinky, čili hned po snídani v 8 hodin vyjíždíme. Směřujeme se na Bruneck, tím projíždíme a vzápětí odbočujeme v San Lorenzu doleva. Projíždíme po úzké cestě údolím a San Martinu de Tor odbočujeme doprava. Nyní začíná 13 kilometrová cesta vzhůru a já záhy pochopím, proč dnešní cesta autobusem bude trvat tak dlouho. Úzká cesta plná serpentin dává zabrat i zkušenému profesionálovi a v pár zatáček musíme projet nadvakrát. Po necelých dvou hodinách jízdy parkujeme v sedle Erbe (1987 mnm).

Opět zažitý rituál kafíčka a můžeme vyrazit na cestu. Dnešní cíl je majestátný Sas de Pütia, známý spíše pod názvem Peitlerkofel (2875 mnm). Zpočátku jdeme širokou cestou až pod Peitlerkofel, kde se cesta u chaty Munt de Fornela (2067 mnm) dělí. My se dáváme doprava a jdeme po trase č. 8A. Zpočátku také široká, vedoucí nádherně rozkvetlou loukou, asi po kilometru přechází v úzkou stezku a my začínáme mírně stoupat. Stále se ale dá říct, že jdeme po vrstevnici. Asi po dalším kilometru vcházíme na trasu č. 4 a stezka prudce zvedá vzhůru. Před námi vyvstává žleb plný kamení a sněhu a vede do sedla Forcela de Pütia (2357 mnm). Tento pár set metrový výšlap je docela náročný.

Ale my jsme šikovní a zanedlouho si už v sedle dáváme drobnou svačinku a doplňujeme tekutiny. Někteří již budou pokračovat dolů v okružní cestě kolem Peitlerkofelu, my však před tím vylezeme na vrchol. Ze sedla začíná zase pořádně stoupat úzkou stezkou a takhle jdeme asi 2 kilometry. Nutno dodat, že pod námi se rozkládají úžasné pastviny a každým nastoupaným metrem máme hezčí výhled. Pod vrcholem, kde se cesty dělí, děláme chvilkovou zastávku a doplňujeme tekutiny.

Před námi je vrcholek Peitlerkofelu a na ten se musíme dostat ferratou. Není nijak obtížná, ale trošku šikovnosti vyžaduje. Jediný problém tady vidím v tom, že pokud někdo uvolní nahoře nějaký kámen, může nám spadnout ten kámen na hlavu. Čili přilby by to asi chtělo. S miláčkem to zvládáme bez obtíží a po půlhodinovém lezení jsme na vrcholku. Opět, jak je tady zvykem, je tady vrcholový kříž. Uvelebujeme se na vrcholku, rozbalujeme svačiny a doplňujeme energii. Samozřejmě uděláme i několik společných fotek.

Máme ještě v merku Kleiner Peitlerkofel (2461 mnm), druhý z vrcholků, a tak se vydáváme na cestu zpět. Slezeme ferratu celkem pomalu, protože nás brzdí parta mladých Italů, kteří evidentně nemají žádné zkušenosti a mají strach. V jednom místě se nám je podaří předběhnout a konečně jsme zpátky pod skálou. Teď míříme na druhý vrcholek, což představuje pár set metrů pohodové chůze. Tady na vrcholku nás překvapí zasazená palma. Děláme opět nějaké fotky, doplníme tekutiny a začínáme se vracet.

Do sedla Forcela de Pütia scházíme stejnou cestou, jakou jsme zde přišli. Cesta ubíhá už rychleji, ale jsme nuceni si obléct větrovky, protože zde fouká studený vítr. Jsme zpátky v sedle a směřujeme se na trasu č. 35. Scházíme mezi krásnými pastvinami, salašemi a cestičkami. Vše s pozadím vysokých hor působí úchvatně. Takto jdeme asi 3 kilometry až k bodu Göma (2111 mnm), odkud prudce klesáme po lesní stezce č. 8B. Dole se napojujeme znova na širokou cestu, kde začínáme zase stoupat a která nás přivádí až k restauraci Göma (2036 mnm), kde mě zaujme velký nápis, který je vysekán v trávě

Už si myslím, že za tímto kopečkem bude sedlo Erbe, ale bohužel není tomu tak a my šlapeme další dva kilometry po kamenité stezce, než konečně přicházíme k rozcestí u chaty Munt de Fornela. Teď už nám zbývá kilometr k autobusu a po cestě si ještě uděláme společnou fotku s masívem Peitlerkofelu. Dávám si od řidiče pivko a vyzouvám pohorky. Od sprchy nás teď už dělí jen dvě hodiny cesty autobusem. Dnešní túra byla, jako vlastně každý den, velmi krásným a silným zážitkem.

11.07.2013