Pointe du Grouin & Saint Malo

Druhý den naší dovolené ve Francii začíná bohužel dešťovým počasím. Jsme ubytování v prázdninovém domě v Beauvoir, které se nachází na rozhraní Normandie a Bretaně. Nedá se nic dělat, trošku jsme s tímto „atlantickým“ počasím počítali. Bedlivě studuji radar a vypadá to, že by odpoledne mohlo přestat na chvíli pršet. Volba padá na lehký pěší výlet do města Saint-Malo. Dopoledne trávíme relaxací, hraním her a povídáním.

Po druhé hodině nasedáme do auta a míříme do Bretaně. Krátce se zastavíme v městečku Le Vivier sur Mer, kde pozorujeme buggykiting, což jsou jakési tříkolky určené k jízdě za tažným drakem. Dneska fouká vítr a vyznavačů tohoto sportu je dneska na pláži odkryté přílivem spousta. Pak kousek popojedeme, zastavíme se na fotku na vyhlídce nad městem Cancale a pak už parkujeme auto nedaleko výběžku Pointe du Grouin.

A tady si uděláme první krátkou procházku. Bude mít sice jen necelé dva kilometry, ale přesto bude stát za to. Nacházíme se bretaňském skalnatém výběžku, které od sebe odděluje záliv Mont Saint Michel a záliv Saint Malo. Scházíme turistickou pěšinkou blíže k útesu a jsme si nucení nasadit čepice, protože vítr je opravdu silný a studený. Zdejší skalnaté pobřeží je úchvatné i za tohoto počasí a před námi vyvstává ostrůvek Île des Landes, který je ptačí rezervací. Postupujeme dále a ocitáme se u vojenského bunkru. Ještě kousek dále a jsme na nejzazším místě Pointe du Grouin.

Snažím se udělat co nejvíce fotek, ale bohužel k silnému větru se přidává drobný déšť. Několikrát musím otřít čočku fotoaparátu, ale něco se přece jenom podaří nafotit. Míříme zpátky k našemu autu, míjíme čtyřhvězdičkový hotel a poté už pokračujeme do města Saint-Malo, které je odtud vzdáleno něco přes 20 kilometrů. Za půl hodinky se tam dostáváme a já docela dobře ztratím orientaci. Vůbec nevím, kde jsem a tak jedu pořád rovně za nosem. Nakonec mě cesta přivádí do historického centra a přístavu a kupodivu se mi podaří nedaleko dobře zaparkovat.

A aby nebylo dobrých zpráv málo, přestává pršet a vypadá to, že by se obloha mohla trochu projasnit. Máme sice v rukou deštníky, ale ty po malé chvilce sundáváme. Dostáváme se na chodník okolo dlouhé pláže a proč bychom šli po chodníku, když můžeme šlapat po pláži s názvem Plage du Sillon, která je momentálně odkryta odlivem. Opět je písek tvrdý a kráčí se nám dobře. Děláme několik fotek a Irmísek poměrně dobře razí svým oblečením a deštníkem. Jarča mezitím hledá a sbírá mušličky.

Postupně se blížíme k historickému centru a také k pevnosti Fort National. Jdeme se tam s Jarčou podívat a balancujeme na kluzkých kamenech. Je to nedaleko, celkově tam strávíme asi deset minut, ale když se vracíme, zjišťujeme, že příliv je docela rychlý. Tam, kde bylo před 10 minutami sucho, je už dobrých 5 cm vody. Chvíli s Jarčou debatujeme, jak vodu širokou asi 2 metry přeběhneme a než dodebatujeme, je vody 10 centimetrů a má 4 metry na šířku. Není na co čekat, já to rychle pár skoky překonávám a máme jen lehce mokré boty, Jarča si raději zouvá boty a vyhrnuje kalhoty. Opravdu, nečekal jsem, že je příliv tak rychlý.

Vylézáme z pláže nahoru a vcházíme na hradby, které vedou kolem poloviny historického centra. Z vyhlídek pozorujeme pevnosti jak Fort National, tak také Fort du Petit Bé. Po druhé straně, v městě, míjíme Fort a lá Re, Tour Bidouane, Tour Notre Dame, Bastion de la Hollande a také Bastion Saint-Philippe. Fantastické historické stavby, tvrze a pevnosti. Opět zde děláme několik desítek fotek a opět jsme nadšení z tohoto historického místa. Dokonce na chvíli vidíme sluníčko nad protějším přístavem v Dinardu.

Pak už ale scházíme s hradeb a noříme se do historických uliček. Zajdeme si na kávičku, chvilku posedíme a poté procházíme různé obchůdky se suvenýry. Krátce se zastavíme u katedrály Saint Vincent a pokračujeme dále k zámku Saint Malo. Cestou míjíme zajímavé uličky a tohle místo se nám rovněž nadlouho vryje do paměti. Pak se vracíme zpět na chodník okolo pláže Plage du Sillon a ta je už kompletně celá pod vodou. Opravdu neuvěřitelné. Za ty necelé tři hodinky mohla stoupnout hladina o dobré 3 metry.

Po cestě k autu uděláme ještě několik fotek a naše věrné autíčko je na stejném místě, kde jsme ho nechali. Nasedáme, snažím se natrefit na dobrý směr a to se mi po krátkém bloudění podaří. Čeká nás cesta 50 kilometrů, ale je to z větší části po dálnici, tak jsme poměrně rychle zpátky doma. A čeká nás příprava večeře, sprcha a večer trávíme ve společnosti skleničky vína a hry Česko.

03.09.2017