Curral das Freiras - Eira do Serrado - Balcões - Porto da Cruz - Santana - Cabo Girão

Nadešel sedmý den naší dovolené na Madeiře a bude to zároveň poslední celý den strávený na tomto překrásném ostrově. Na dnešek máme naplánovanou prohlídku severozápadní části a budeme se hodně přesouvat autem. Snídáme, já usedám za volant našeho auta a vyjíždíme do hor.

Naší první zastávkou bude Curral das Freiras, vesnice ležící ve stejnojmenném údolí, což v překladu znamená útočiště jeptišek. Dno údolí není rovné, a tak je vesnička vybudována ne terasách ve strmých svazích. Toto místo bylo po dlouhou dobu odříznuto od okolního světa a údajně sem jeptišky prchaly během 16. století před nájezdy pirátů. Zaparkujeme a jdeme do blízkého baru s názvem La Perla a jdeme si dát kafe a kaštanový koláč. Pak se projdeme kousek níže okolo kostela Igreja de Nossa Senhora do Livramento a procházíme místní obchůdky se suvenýry.

Pak se vracíme zpět k autu a přejíždíme na vyhlídku nad touto vesnicí. Ta se nachází o 400 metrů výše na skalnatém masívu a jmenuje se Eira do Serrado. Nabízí neuvěřitelný pohled do údolí Curral das Freiras. Strmé skály padají hluboko do údolí a člověk má pocit, že má tuto vyhlídku spíše z letadla než ze země. Uděláme několik fotek a pak se vracíme zpět k parkovišti, kde máme další kolečko chůze v obchodě se suvenýry.

Znova řídím po místních úzkých a prudkých serpentinách a jízdu si doopravdy užívám. Naší další zastávkou bude Ribeiro Frio, místo několika restaurací a výchozího bodu túry na vyhlídku zvanou Balkón (Balcões). Zastavujeme a vydáváme se na krátký, zhruba tříkilometrový výšlap. Cesta vede širokou lesní cestou a podél levády Juncal. Po 20 minutách pohodové cesty lesem přicházíme na další úžasnou vyhlídku.

Balkón je jedna z nejznámějších vyhlídek na Madeiře a po příchodu se nám otevírá jedinečný panoramatický výhled na nejvyšší pohoří v čele s horou Pico Ruivo a pod nimi hluboké zelené údolí, které sahá až k městečku Porto da Cruz. Opět si tady děláme spoustu fotek a užíváme si úchvatnou přírodu. Dokonce mi to tady trochu připomíná Réunion, tropický ostrov v Indickém oceánu. Po půlhodince se vydáváme stejnou cestou zpátky.

Když jsme zpátky na Ribeiro Frio, zamíříme do restaurace se stejným názvem. Objednáváme si jídlo, Ostatní si dávají láhev vína, já musím vzít zavděk nealkoholickým pivem. Mezitím se rozprší a my se choulíme po deštníky stolů, aby na nás nepršelo. Pak už nám všem přinášejí pstruhy, máme je každý na nějaký jiný způsob a my si opět pochutnáváme. Nadešel čas popojet dále a my znova sedáme do auta.

Sjíždíme do městečka Porto da Cruz, které se může pochlubit černými lávovými plážemi. Krátce si obejdeme výběžek zvaný Carneiro, uděláme několik fotek a znova usedáme do auta. Tentokrát budeme přejíždět do Santany, města vzdáleného 10 kilometrů. Jenže po místních silničkách to nějaký čas zabere a v Santaně se ocitáme o půl šesté.

Tady je hlavním lákadlem emetický park s typickými madeirskými domky casas de colmo. Tyto domečky jsou postaveny na dřevěných trámech, mají slaměnou střechu a jejich hlavní charakteristikou je tvar písmene „A“ či barevné dveře a okenice. Zvláštností je fakt, že toto obydlí nemělo extra pevné základy a po spasení trávy dobytkem se dalo jednoduše rozmontovat a přenést na jiné místo. Procházíme si to tady, vzniká další zajímavá série fotek.

Ze Santany si to zamíříme do São Vicente a já mám pocit, že si za volantem musím zaplést ruce. Serpentina střídá serpentinu a já jsem normálně rád, že za São Vicentem najíždím na širší a rovnější cestu. Teď se už rychle přesouváme do našeho ubytování v Arco do Calhetě. Tady naposledy skáčeme do bazénu a po pořádné sprše trávíme společný večer na terase. Bohužel zítra už budeme muset odletět.

Ráno balíme věci, uklízíme dům a pak se snažíme všechny naše zavazadla narvat do malého Seatu Ibiza. Dílo se podaří a my opouštíme naše parádní ubytování. Přejíždíme na vyhlídku Cabo Girão, která se nachází 15 kilometrů před Funchalem. Cabo Girão je strmý mořský útes, jehož nejvyšší bod je 580 m nad hladinou oceánu, což jej řadí na druhé místo v Evropě. Prodíráme se davy turistů a poté se kocháme pohledem z vyhlídky, která má skleněné dno. Chci udělat nějaké dobré fotky, ale bohužel se mi to moc nedaří. Když se nakoukáme dosytnosti , jdeme si dát kafe do blízkého bufetu.

Teď už zase sedíme v autě a míříme do centra Funchalu, kde znova zaparkujeme nedaleko lanové dráhy a znova se noříme do krás uličky Rua de Santa Maria. Jdeme na oběd a jsme potěšeni, že celé menu stojí 13,5€. Já s Hančou zkoušíme rybí polévku a musím říct, že je výtečná. Po obědě ještě v rychlosti navštívíme nedaleký trh. Konkrétně na slavnou Mercado dos Levados – tržnici pracujících. U vchodu nás vítá mozaika azulejos a uvnitř můžeme pozorovat nejrůznější druhy koření, ovoce a zeleniny.

Jenže nadešel čas a my se musíme přesunout na letiště. Odevzdáváme auto, odbavujeme se a pak se jdeme podívat na vyhlídkovou terasu. Letiště na Funchalu se řadí mezi nejkratší a nejnebezpečnější letiště na světě a my se zaujetím pozorujeme přistávající a startující letadla. Nakonec zapomeneme na čas a když jdeme z freeshopu, jsme vyvolávaní rozhlasem. Nakonec letadlo s trochou stresu stiháme a klidným letem odlétáme do Prahy. Tady už nasedáme do mého auta a před půlnocí jsme zpátky doma v Kroměříži.

05.10.2021