Skalnaté pleso

Je začátek října a my jsme společně s mým kamarádem Davidem vyrazili na slovenskou soutěž Záchrana, která se letos odehrává ve Vysokých Tatrách. Přijíždíme před polednem a ubytováváme se v hotelu Morava v Tatranské Lomnici (850 mnm). Po registraci máme po zbytek dne volno, ale bohužel nám počasí nepřeje a vrcholy Tater jsou zahaleny mlhou. Jdeme teda vyzkoušet slovenské pivo a v útulné dřevěnici sedíme a kecáme. Když je okolo 16 hodin, počasí se umoudřuje a ukazuje se nám majestátní Lomnický štít. Dostáváme okamžitě nápad, že vyrazíme na túru na Skalnaté pleso.

Oblékáme se do trekingových věcí, balíme sebou nejnutnější věci do batohů a vyrážíme. Hned nad hotelem se nachází první stanice lanovky (903 mnm). My samozřejmě půjdeme pěšky. Dneska mám na sobě poprvé nové boty, tak jsem zvědavý, jak se osvědčí. Jdeme zpočátku po zelené trase po asfaltové cestě, která vede až na mezistanici lanovky. Nám se ale po cestě jít nechce, tak se směřujeme pod lanovku a šlapeme po terénu. Začínáme pořádně stoupat, ale terén je poměrně dobře schůdný. Po asi dvou kilometrech se znova napojujeme na asfaltovou cestu a stanici lanovky máme na dohled.

Bohužel mě nové boty začínají neúprosně tlačit a je mi jasné, že dneska to asi bude bolet. Když dorazíme na mezistanici lanovky (1140 mnm), zouvám boty a oblepuji si paty náplastmi. Napadá nás, že na Skalnaté pleso se svezeme lanovkou, ale ta poslední nám před deseti minutami ujela, takže pokračujeme po svých. Dalších několik stovek metrů pod lanovkou jde v pohodě, ale poté se začíná svah prudce zvedat. Tady potkáváme mladá ukrajinský pár, se kterým se zdravíme a krátce prohodíme pár slov. Dovídáme se, že mají v plánu bivakovat u Skalnatého plesa.

Teď už začínáme makat a zanedlouho už vidíme, kolik nám toho zbývá na vrchol. Opticky to vypadá kousek, ale je to ještě hodina pořádně dřiny mezi balvany a větvemi. Paty mě řežou čím dál tím víc, ale zatínáme zuby a drápeme se nahoru. Už se začíná stmívat, když konečně uvidíme světla Skalnaté chaty. Tady se už napojujeme na chodník a zbývá nám pár desítek metrů na Skalnaté pleso (1751 mnm).

Přicházíme k plesu, děláme nějaké fotky a poté se pomalu chystáme na návrat zpátky. Počasí je perfektní, vyčasilo se a pod námi vidíme světýlka místních městeček a vzdálenějšího Popradu. Nikdo tady není a je tady božský klid. Zpestření nám připraví liška, která se objevuje nedaleko od nás. David ji láká a liška přichází na dobré dva metry od nás. Snažím se krásné chlupaté stvoření vyfotit a napadá nás, jestli náhodou nepotkáme i trošku větší šelmu.

Vydáváme se na sestup za světla čelové lampy a teď už půjdeme po značené trase. Přicházíme na nedaleké rozcestí Pri Skalnatej chate (1718 mnm), uděláme si společnou fotku a scházíme po sjezdovce dolů k mezistanici lanovky. Mám pocit, že paty už mám rozedřené do krve, ale zatínám zuby a pokračuji z vesela dále. Za necelou hodinku jsme u mezistanice a teď už půjdeme do hotelu po asfaltové cestě.

Sestup už není tak prudký, všude je nádherné ticho, bolest nohou polevuje a naší jedinou starostí je, co bychom dělali, kdyby na nás někde vykouknul medvěd. Naštěstí ho nepotkáváme. Ale za další necelou hodinku přicházíme ke spodní stanici lanovky a odtud to máme do hotelu jen co by kamenem dohodil. Dáváme si oba dva pořádnou sprchu, já si přelepuji obrovské puchýře na patách a můžeme jít doplnit tekutiny zlatavým mokem.

02.10.2014