Souillac

Je pondělí 16. prosince a my se vydáváme s Irmískem na prozatím naše největší a nejdelší dobrodružství v životě. Naším cílem se na 24 dní stanou dvě perly Indického oceánu – Mauricius a Réunion. Vyrazíme je poznávat společně s Kamilem a Hankou. Letadlo z Prahy do Paříže nám odlétá v 12:30 a my raději vyjíždíme z Kroměříže o půl šesté. Doufáme, že jsme nic nezapomněli a že do Prahy dojedeme v pohodě a včas odletíme.

Vše klapne jak má a my před půl třetí přilétáme na letiště CDG v Paříži. Tady máme jen dvě hodiny na přestup a jelikož je letiště trošku chaotické, trvá nám cesta na odletový terminál více jak hodinu. Ikdyž trošku stresu bylo, nakonec máme ještě dost času do odletu. Nasedáme do Airbusu A350 a o půl páté opouštíme Paříž. Čeká nás noční jedenáctihodinový let a také posun o tři hodiny vpřed. Na letiště sira Seewoosagura Ramgoolama na Mauriciu dosedáme v 6:30 místního času.

Mauricius je ostrovní stát v Indickém oceánu o rozloze 1 865 kilometrů čtverečních, umístěný asi 900 km východně od Madagaskaru. Tvoří jej stejnojmenný ostrov sopečného původu s pobřežím dlouhým 330 km téměř kompletně obklopeným korálovým útesem, dále ostrov Rodrigues vzdálený 560 km severovýchodně od hlavního ostrova a několik menších ostrovů. Mark Twain prohlásil, že Bůh nejdříve stvořil Mauricius a až poté jeho kopii v podobě ráje.

Projdeme si pasovou kontrolou, vyzvedáváme zavazadla a nakonec upouštíme od nápadu cestovat autobusem a raději si najímáme taxík. Ten nás zaveze za 40€ do našeho prvního ubytování ve 25 km vzdáleném Souillacu. Tady nás přivítá bodrý majitel Gris Gris Whitehouse Villy a provádí nás po našem dvoupatrovém apartmánu. K dispozici máme 180 m2 prostoru, na střeše vyhlídku na oceán a na zahradě bazén. Každý z párů máme k dispozici svou vlastní ložnici s koupelnou a dole obrovský obývák s plně vybavenou kuchyní.

Postupně se vybalujeme a poté se jdeme zchladit do bazénu. Pak ale už nedočkaví míříme k blízkému moři a chceme okusit teplé vody indického oceánu. V Soulliacu je sice jen malá pláž a jsou zde poměrně silné proudy, ale to nás neodradí a jdeme se vykoupat alespoň na okraj oceánu. Pak se vracíme zpátky na ubytování, převlékáme se a chceme se zajít podívat do centra města a zároveň koupit pečivo a nějaké drobnosti na jídlo a taky nějaké pivko. Protože v supermarketu, který je nedaleko od nás, se alkohol neprodává a pečivo už měli vyprodané.

Jdeme po ulici Gris Gris Road a naštěstí potkáváme zapadlý krámek, kde můžeme koupit pivko a taky rum. Dokonce tady mají i nějaké pečivo. Rozhodujeme se, že půjdeme dále a nakoupíme po cestě zpátky. Ulice je dlouhá asi 1,5 kilometru a zhruba v polovině míjíme polorozbořený dům, který slouží jako nějaký squat. Upřímně musím říct, že se tady moc bezpečně necítíme. Ale lidi nás maximálně pozdraví, usmějí se a nic neřeší. Další nevalný dojem máme z nedaleké policejní stanice, budova taky nepůsobí zrovna reprezentativním dojmem. To už ale docházíme k autobusovému nádraží a jsme na křižovatce v centru Souillacu.

Jsme tady první den, takže nás opravdu několik věci zaskočí, ale postupem času si na místní prostředí a chování lidí zvykáme. Vcházíme do místního malého parku a obdivujeme se krásným, členitým a rostlým stromům. Pak už pokračujeme dále kolem hlavní silnice a přicházíme ke kostelu St. Jacques RC. Uděláme si nějakou fotku a ještě pokračujeme dále k nedaleké restauraci La Batelage. V tom vzduch prořízne silný hlas muezzina, který svolává islámské věřící k modlitbě. Tohle taky slyším poprvé naživo a zanechává to ve mně zvláštní nepopsatelný pocit.

To už jsme ale u zátoky, kde do moře ústí řeka Savanne a také se ocitáme u vyhlášené restaurace La Batelage. Jdeme se podívat na jídelní lístek a asi si prozatím necháme zajít chuť, ceny jsou poměrně vysoké. Nakonec ostatní ukecávám na točené a chlazené pivko, které vychází v přepočtu na 130 Kč. Potřebujeme doplnit tekutiny, venkovní teplota je 31°C a pocitová 40°C díky velké vlhkosti vzduchu. Po půlhodinové pauze se vydáváme na cestu zpátky a půjdeme stejnou trasou. Zastavujeme se v onom malém obchůdku a děláme drobný nákup.

Vracíme se zpátky do našeho ubytování, otevíráme si další pivko a skáčeme do bazénu. Domlouváme se, že na večeři půjdeme do blízké restaurace a uvidíme, co nás tam čeká. Za 5 minut jsme tam a já neodolám čínským rýžovým nudličkám s kuřecím masem. Je sranda, že vycházejí na nějakých 80 Kč. A musím za sebe říct, že mi moc chutnají. Irmísek si je dává taky, ale až tak nadšená není. Po večeři se vracíme zpátky a dáváme si panáka výborného místního rumu. Mezitím ještě stihneme objednat dovoz auta, které si chceme pronajmout a nakonec nám dovezou Mitsibishi Atterage, s kterým jsme poměrně spokojeni. Teda až na brutálně vymlácené tlumiče. A večer trávíme na terase v bazénu.

17.12.2019