Vatikán, Andělský hrad, náměstí Navona, Tiberský ostrov, Gianicolo

Dneska začíná náš čtvrtý den nečekané dovolené, kterou trávíme v blízkosti Říma v přímořském letovisku Centro Regina. Na dnešek máme naplánovanou druhou část prohlídky Říma a chceme navštívit nejmenší stát na světě, kterým je Vatikán. Už dopředu mám vyhlédnuté bezplatné parkoviště a nastavuji navigaci právě tam. Snídáme, bereme sebou nejnutnější věci a po desáté hodině parkujeme auto na ulici Via delle Formaci.

Scházíme po ulici do města a cestou se zastavujeme v jednom baru na kávičku. Odtud to máme už jen kousek do zmiňovaného Vatikánu. Vcházíme na Svatopetrské náměstí a nad jeho majestátností se nám tají dech.

Náměstí patří k nejkrásnějším veřejným prostranstvím na světě. Dnešní monumentální podobu dostalo za papeže Alexandra VII. Náměstí se skládá ze dvou prostranství, většího elipsovitého a menšího lichoběžníkového. Sedmnáct metrů širokou kolonádu tvoří vždy čtyři toskánské sloupy v řadě o výšce patnácti metrů (celkem pak 284 sloupů a 88 pilířů). Na horní římse kolonády jsou umístěny sochy svatých, po sedmdesáti na každé straně. Ideovým svorníkem sochařské výzdoby je socha Krista Spasitele nad středem fasády baziliky sv. Petra. Náměstí má kapacitu zhruba 400 000 lidí. Vedle obelisku jsou na náměstí fontány od Carla Maderna. Ve středu náměstí se tyčí obelisk vysoký 25,5 metrů (s podstavou 41) a vážící 331 tun.
Citace - Wikipedie: Svatopetrské náměstí

Procházíme se tady, fotíme spousty fotek a poprosíme jedny turisty, aby nás vyfotili společně. Pak se vydáváme na prohlídku baziliky svatého Petra. Projdeme bezpečnostní kontrolou, kontrolou tělesné teploty a vcházíme do jednoho z největších kostelů na světě.

Původní bazilika byla postavena za císaře Konstantina I. Velikého v roce 324, ve 13. století získala bazilika gotickou podobu a výstavba dnešní baziliky probíhala v letech 1505–1629. Rozměry baziliky jsou impozantní: délka s apsidou 211,5m, vnitřní průměr kopule 42,56m a výška v kupoli 136,57 m. Chrám pojme přes 20 tisíc lidí, uvnitř je asi 800 sloupů, 390 soch v nadživotní velikosti a 45 oltářů. Hlavní loď ústí do čtvercového ústředního prostoru pod kupolí, kterou podpírají čtyři mohutné pilíře. Uprostřed je Berniniho bronzový baldachýn se čtyřmi točenými sloupy o výšce 29 m. Pod ním je papežský oltář a pod zemí snad hrob svatého Petra. V podzemí se nacházejí hroby papežů, kardinálů a římských mučedníků.
Citace - Wikipedie: Bazilika svatého Petra

Když vejdeme, opět zůstaneme zírat skoro s otevřenými ústy, protože je to opět neuvěřitelný a velkolepý pohled. Bohatě zdobený, rozsáhlý, vysoký. A my jsme rádi za to, že je v Římě díky Kvidové pandemii tak málo turistů. Vše si můžeme důkladně prohlédnout a samozřejmě sestoupíme do sklepení a procházíme mezi sarkofágy. No opět to v nás zanechává hluboký dojem. Teď už míříme na třešničku na dortu a tou je možnost vystoupat až nahoru do lucerny kopule a užít si vyhlídku.

Jdeme si koupit vstupenky a máme dvě možnosti. Levnější, což obnáší výstup po 510 schodech a ta dražší, kde člověk vyjede kousek výtahem a čeká ho jen 320 schodů. Já volím celkový výstup po svých, Irmísek si ulehčí cestu výtahem. Poměrně rychle stoupám po širokém a dlouhém schodišti a zanedlouho už kráčíme spolu. Dostáváme se na vnitřní ochoz kopule a opět je to silný zážitek. Vždycky jsem se chtěl na nějaký ochoz v kostele podívat a tady to jde úplně bez problémů. Chvilku pozorujeme lidi uvnitř baziliky a pak pokračujeme ve výstupu. Cesta se postupně zužuje a stěny zešikmují a shodujeme se, že obézní člověk by se tady nevešel.

Dostáváme se až na vyhlídku a vyhlídka je naprosto velkolepá. Snad celý Řím máme na dlani. Dělám spoustu fotek a samozřejmě se podíváme na všechny strany. Když se nabažíme výhledu, vracíme se po schodech zpátky. V místě navazujícího výtahu lze vyjít na střechu a máme další jinou vyhlídku. A navíc se zde nachází bufet a my si jdeme dát nějaké pití na osvěžení. Pak se vracíme zpátky na Svatopetrské náměstí a míříme k Vatikánským muzeím. Platíme vstup a vcházíme dovnitř.

Musei Vaticani jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Vystavuje sbírky starožitností a uměleckých děl od starověku po současnost. Ve sbírkách má asi 70 tisíc objektů, z nichž je asi 20 tisíc vystaveno. Celý komplex je postaven na rozloze 55 000 m2 v 54 více méně samostatných expozicích či galeriích a kaplích stavěných od 13. století v blízkosti baziliky sv. Petra. Veřejnosti je dnes přístupno 47 000 m2 expozic na trasách o délce 7 km. Součástí komplexu jsou i Raffaelovy Stanze (síně) a světoznámá Sixtinská kaple, kterou prohlídka obvykle končí.
Citace - Wikipedie: Vatikánská muzea

Procházíme muzei a asi je zbytečné psát, že je zde spousta krásných a zajímavých děl. Mě asi nejvíc utkví v hlavě nádherně zdobený strop v galerii map. Je neskutečné, co dokáže prostý člověk vytvořit. Akorát začínám mít úplně stejné problém jako ve Foru Romanu nebo Pompejích. Je tady tolik vjemů, že někdy v polovině začíná být člověk unavený a svým způsobem ho to přestává bavit. Ale samozřejmě slavná Sixtínská kaple oživuje zpátky všechny moje smysly. Trávíme zde více jak hodinu a mezitím nám pořádně vyhládlo.

Když vyjdeme ven, namíříme si to rovnou k restauraci Tricolore. Uvažujeme, co si dáme a v tom nám číšník nabízí čerstvé ryby. Neodoláme a objednáváme si. Sice mě tento oběd vychází pekelně draho, ale počítali jsme s tím a hlavně nám opravdu chutnalo. S plným žaludkem se vydáváme dále a naším cílem bude kilometr vzdálený Andělský hrad. Když k němu přicházíme, poprosíme polského turistu, aby nás společně zvěčnil. Hrad si tentokráte prohlédneme jen zvenku a po Andělském mostě přecházíme na druhou stranu řeky Tibery.

Jdeme podél jejího břehu, až se dostáváme k Justičnímu paláci. Tady se znova zanoříme do úzkých uliček Říma a dostáváme se na další slavné náměstí, které nese jméno Piazza Navona. Na něm se nachází fontána del Moro a tu si se zájmem fotografuji. Dneska se už nějak moc nezdržujeme a pokračujeme dále. Přicházíme k Largo di Torre Argentina, což je další z historických vykopávek a mě vždycky překvapí, jak se objeví obklopena domy.

Už jsme nedaleko památníku Altare della Patria, který jsme už navštívili. Jdeme se tedy občerstvit do místního baru a já si dávám další pivko. Obsluhuje nás polka a já s ní prohodím pár slov. Je sranda, jak se člověk domluví fakt všude. Po krátké pauze pokračujeme v naší cestě, prolezeme okolo Senátorského paláce a znova se dostáváme k okraji Fora Romana. Scházíme k řece Tibeře a kamenným mostem zvaném Most čtyř hlav přecházíme na Tiberský ostrov. Nachází se zde bazilika, nemocnice Fatebenefratelli, kostel sv. Jana Kalybita a letní kino, kde se koná každoročně filmový festival Isola del Cinema.

Přes Fabriciův most pokračujeme dále. Ale už toho máme celkem dost, 20 kilometrů po městě je fakt unavující. Naší poslední zastávkou bude vyhlídka Gianicolo, která je odtud vzdálená dva kilometry. Procházíme městem, pomalu stoupáme vzhůru a cestou míjíme kostel San Pietro in Montorio, přilehlé mauzoleum Garibaldiho a nedalekou fontánu dell'Acqua Paola. Pak se vcházíem do městského parku a po pár set metrech přicházíme na slavnou vyhlídku.

Několikrát se zde vyfotíme, odběhneme se ještě podívat na nedaleký maják Faro Gianicolo a pak se vracíme zpět k vyhlídce. Projdeme okolo brány San Pancrazio a konečně vstupujeme na ulici Via delle Formaci. Kousek sestoupíme dolů a jsme zpátky u našeho auta. Uf, to byl dneska pořádný výlet. Unavení dojíždíme domů a pořádná sprcha nám vlévá trochu energie do žil. Otevřeme si láhev vína a plánujeme náš zítřejší poslední den.

02.10.2020