Vrátna - Velký Kriváň - Chleb - Hromové - Pludňový Grúň - Vrátna

U nás je státní svátek a jelikož máme volno, sedáme do auta a máme namířeno do Vrátne doliny na Slovensku. V Třinci a Bystřici přibíráme Honzu a jeho bratra Lukáše s jeho přítelkyní. Za hodinku už parkujeme auto ve Vrátne u dolní stanice lanovky na Chleb (750 mnm). Je docela chladno, přimrzává a já si raději oblékám i čepku a rukavice. Dnešní cíl je jasný – vylézt na Velký Kriváň a poté pokračovat na Chleb. Samozřejmě, že nahoru půjdeme také pěšky a kabinkovou lanovkou si necháváme zajít chuť.

Ihned od počátku začínáme prudce stoupat, ale po chvíli stezka přechází na lesní cestu a ta se rozumně klikatí. Za chviličku už nám zima není, jsme docela zahřátí, ale já přesto čepku nesundávám, je mi v ní příjemně. Asi v polovině cesty pod lanovkou cesta končí a teď už pošlapame úzkou stezkou pod lanovkou. No, už to dá trošku víc zabrat než předešlá cesta, jelikož sklon kopce je pořádně prudký. Když jsme asi v ¾ cesty nahoru, dáváme si krátkou pauzu, kteří někteří využívají k focení a já si dávám první svačinku. Jdeme už více jak hodinu a konečně máme na dohled vrchní stanici lanovky a konečně na nás zasvítí sluneční paprsky. Bohužel se taky okamžitě zvedá vítr a ten je docela dobře studený. Jsme už poměrně vysoko a máme výhled na všechny strany včetně Beskyd. Teda jenon na vrcholek Lysé hory, zbytek leží pod šedivou dekou inverze. Už jenom pár kroků a přicházíme na horní stanici lanovky (1500 mnm).

Tady si dáváme delší pauzu, svačíme a já s Lukášem si dávám pivko. Jsem na Malé Fatře poprvé a jsem nadšený tou nádherou kolem sebe. Počasí máme úplně skvělé, jedině ten vítr to trošku kazí. Po půlhodince vyrážíme dále a na Snilovské sedlo (1524 mnm) to máme asi 10 minut po žulovém chodníku. Tady se dáváme doprava a čeká nás necelá hodinka výšlapu na zdejší nejvyšší vrchol – Velký Kriváň (1709 mnm). Cesta je štěrková a kamenitá a na hřebenu opravdu docela silně fouká. Asi v polovině cesty se nám otevírá nádherný výhled na druhou stranu a já zůstávám stát skoro s otevřenou pusou. Dělám spoustu fotek a taky se podivuji nad tou obrovskou iverzí, která vypadá opravdu jako hladina moře. Ještě pár desítek metrů a stojíme na vrcholu.

Opět přicházejí na řadu foťáky a nezapomeneme se na vrcholku vyfotit. A opět přichází na řadu termoska s horkým čajem. Už se směju nad tím, jak mám ocucaný a mokrý palec od rukavice jak ji pořád sundávám kvůli focení. Otáčíme se na cestu zpátky a zanedlouho jsme zpátky na Snilovskem sedle. Odtud to máme asi půl hodinky na Chleb (1646 mnm) pohodovou cestou. I tam zanedlouho přicházíme a opět dostávají hlavní slovo naše fotoaparáty. Znova nádherný rozhled, pod náma inverze a v dálce tyčící se majestátně Vysoké Tatry. Pořád jsem nadšený z toho, jak krásná příroda tady je a jak je Malá Fatra krásně žlutohnědě zbarvená. Rozdávám každému kyselé Bonpari a je čas vyrazit dále.

Scházíme z Chlebu a pokračujeme směrem na Hromové (1636 mnm). Čeká nás prudší sestup a prudší výšlap. Jdeme po hřebenu a vítr nám začíná foukat do zad, což je hned příjemnější. Vyšlápneme si na Hromové, uděláme pár fotek a pokračujeme dále na Poludňový Grúň, na který nám chybí necelá hodinka cesty. Čím blíž jsme ke Grúni, tím blíž máme i oba dva Rozsutce, což je opět důvod k focení. Obzvlášť Velký Rozsutec působí hodně majestátně. Scházíme ještě před Gruněm docela náročnější kamenitý úsek, poté opět trochu stoupáme a pak už scházíme na zmiňovaný Poludňový Grúň (1450 mnm).

Chvilka pauzy a pak začíná nejtěžší úsek naší cesty – sestup dolů. Velmi prudký svah působí, že po chvíli mě pálí stehna a cesta dolů mi dává zabrat. To ještě netuším, že mě stehna budou bolet ještě další tři dny. Nevadí, zatínám zuby a razím si cestu dolů. Honza a ostatní jdou na to chytřeji a svah křižují, a tím jejich nohy nedostávají tak moc zabrat. Nicméně po půlhodince dorážíme na chatu Na Grúni. Holky jdou na toaletu a my dojídáme zbytky svačinek a dáváme odpočinout naším nohám. Jelikož se už trošku šeří, máme nejvyšší čas se vydat dále dolů.

Doufáme, že cesta už tak prudce dolů nepůjde, jelikož jsme už docela unavení. Naštěstí cesta klesá velmi dobře a my scházíme lesem po úzké pěšině. Narážíme na velmi zajímavou věc, kdy úlomek stromu, který sjel velkou rychlosti ze svahu, dokázal prorazit svou zašpičatělou stranou dva stromy. Tuto přírodní zajímavost samozřejmě musíme vyfotit a pak už plynule scházíme dolů a vycházíme na parkovišti u dolní stanice lanovky. Svlékáme pár věcí, nasedáme do auta a už je skoro tma, když odjíždíme. Dnesšní túra stála rozhodně za to a já jsem rád, že jsme poznal konečně Malou Fatru.

17.11.2011