Wieliczka

Je konec února a před námi se objevil nečekaný výlet. Chci si koupit karbonová kola na silničku a objevil jsem jednu skvělou nabídku v Bochnii, která leží 50 km za Krakowem. S prodejcem se domlouváme na 16 hodinu a tím pádem máme spoustu času. Zvažujeme dvě možnosti. Buď znova navštívíme Krakow (byli jsme tady před 2 měsíci) anebo se vydáme poznávat taje solného dolu ve Wieliczce. Nakonec se rozhodujeme pro Wieliczku. Kolem půl deváté vyjíždíme z Kroměříže a po třech hodinách pohodové jízdy po dálnici dojíždíme na místo.

Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod stejnojmenným městem a byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec (úplně nejstarší je solný důl v nedaleké Bochni). Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti jsou zpřístupněna přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny velkými komorami, speciálními tunely či šachtami a výtahy. Turisté si zde mohou prohlédnout 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mytických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými. Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. V roce 1978 byl solný důl Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Citace - Wikipedie: Solný důl Wieliczka

My si kupujeme vstupenky a musíme počkat více jak půl hodiny. Venku fouká ledový vítr a je pěkná zima, tak si jdeme s Irmískem dát svařák. Prohlídku budeme mít v polském jazyce, v češtině se tady neprovádí. Já rozumím dobře, tak co bude třeba, tak Irmískovi přetlumočím. Vcházíme do dolů a před námi je sestup do první úrovně, která se nachází v hloubce 64 metrů. Představuje to 380 dřevěných schodů. Jako první navštěvujeme komoru Mikoláše Koperníka, kde se nachází i jeho socha. Už teď víme, že jsme udělali dobře, že jsme se dneska vydali právě sem.

Postupně procházíme různé komory a scházíme až do třetí úrovně. Cestou míjíme spoustu soch, je zde i spousta umělých postav, které reprezentují to, jak se zde kdysi pracovalo. Za zmínku určitě stojí i kaple sv. Kříže a kaple sv. Antonína. Ovšem nejkrásnější, co je zde k vidění, je kaple sv. Kingy. Ta se nachází 101 m pod zemí a vejde se dovnitř neuvěřitelných 500 osob. Je zde nádherný oltář, lustry ze „slaného zlata“, jsou zde sochy (nejpůsobivější je socha papeže Jana Pavla II.) a nejvíce nás s Irmískem zaujme reliéf Poslední večeře, který je věrnou kopii fresky Leonarda da Vinciho. A tady mám pocit, že jsem se ocitl ve slavných filmových dolech v Morii, které jsou známé z Pána prstenů.

Prohlídka trvá téměř tři hodiny a na povrch vyjíždíme výtahem. Jelikož už doba pokročila, pěkně nám kručí v žaludku a my hledáme restauraci, kde bychom se najedli. Hned při odchodu vidíme pizzerii Va Banque. Zvenku to vypadá parádně, vevnitř už je to trochu horší. No teď už to měnit nebudeme. Já si objednávám pizzu a celkem jsem spokojený, Irmísek má boloňské špagety a ta už teda moc chválu nepěje. Ale máme teplé jídlo v žaludku a můžeme se vrátit k našemu autu.

Procházíme alejí Jana Pavla II., pak projdeme parkem v areálu solného dolu a jsm zpátky u auta. Ještě si uděláme zajížďku do Bochnii, kde k mé plné spokojenosti kupuji karbonová kola na inzerát a pak se už můžeme vydat na cestu zpátky. Tentokrát pojedeme přes Bielsko Bialou a bohužel to nebyla úplně dobrá volba. Cesta se táhne a je silný provoz. V Chotěbuzi překročíme hranice do ČR, uděláme rychlou zastávku u našich a po deváté večer přijíždíme zpátky do Kroměříže.

28.02.2022