Marina di Campo - Lacona - Porto Azzuro - Rio nell Elba - Rio Marina - Cavo - Rio nell Elba - Magazinni - Portoferraio - Procchio - Marina di Campo

Dnešní, sedmý den naší dovolené na Elbě začíná nádherným počasím a dneska je v plánu nejdelší vyjížďka a to až do nejvzdálenějšího města na severovýchodě Elby Cavo. Dneska nás vyjíždí poměrně dost – já, Miňo s Vlaďkou, druhý Miňo s Andreou a taky Ali s Adamem. Dneska to bude ryze asfaltová záležitost. Jak jinak, začínáme pořádně stoupat už od našeho kempu. Musíme se vyšvihnout na sedlo a nastoupat při tom nějakých 260 metrů. Samozřejmě to všichni v pohodě zvládáme a už si to fičíme sjezdem až do Lacony. Projíždíme městem a zanedlouho už kopírujeme pobřeží. Když dorazíme na křižovatku cest z Portoferraia do Porto Azzura, nastává nejhorší úsek naší cesty. Opět je hustý provoz, tak makáme, ať máme tento úsek co nejrychleji za sebou

Vjíždíme do Porto Azzura, v místním supermarketu si kupujeme Bira Moretti a jdeme ho s grácii vypít na lavičky v přístavu. Sluníčko nám nádherně hřeje a vládne všeobecná pohoda. Po krátkém odpočinku vyrážíme dále a směřujeme se na Rio Nell Elba. Cesta nám začíná pomalu stoupat, ale jede se krásně a hlavně už zde není takový provoz. Dojíždíme do tohoto města a já jedu vlastně pořád stejnou cestou jako včera. Rozhodujeme se, že městečko si prohlédneme až cestou zpátky. Teď nás čeká dlouhý sjezd až k moři do Rio Mariny. Sjezdík si užíváme a v Rio Marině jdeme všichni opět na molo v přístavu, prohlížíme si věžičko a protilodní dělo a dáváme si další krátkou pauzu, kterou využíváme k doplnění energie.

Přišel čas vyrazit dále, a jelikož se Alimu a Adamovi dále nechce, necháváme je svému osudu a nás zbylých pět vyráží dále. Začínáme opět stoupat, ale pojedeme celou dobu podél pobřeží. Míjíme staré a zrezavělé nákladní molo a makáme dále. Je tady zase úplně jiná tvář Elby a máme dobrý výhled až na italskou pevninu. Cesta se nám několikrát zhoupne, a když se na tachometru ukazuje 40 ujetých kilometrů, vjíždíme do Cava. Projíždíme podél přístavu a pláže a dojíždíme až na vyhlídku na druhou stranu moře. Zde uděláme další krátkou zastávku, která je využita k focení. Teď vím, co nás čeká a prostě nebude to nic jiného než opět dlouhé a táhlé stoupání. Kupodivu nacházím správnou cestu hned napoprvé, vzpomínám si, jak jsme zde minulý rok s Tomášem tápali. Nezbývá nic jiného, než se zase opřít do pedálů a makat. Já jsem už docela unavený, a tak není divu, že mi oba dva Miňové dávají na frak. Holky se taky krásně drží a jsou fakt šikovné, jak šlapou. Když vyjíždíme do nějakých 240 výškových metrů nad mořem, máme po levé ruce zříceninu S. Quirico. Od této zříceniny, nás čeká asi 2 km mírný sjezd do o 60 metrů níže položené Rio Nell Elby.

Trošičku si při sjezdu odpočineme a už brázdíme úzké uličky tohoto vnitrozemského městečka. Má to tady srdce a dýchá na mě opět ta pravá jihoevropská architektura. Prohlídneme si zdejší kostelík a za tu námahu se jdeme odměnit do místní restaurace. Čepované pivo zde stojí 5,5 Eura, ale pro jednou si tento luxus dopřejeme. Holky si ještě kupují nanuky, sedíme na terase hospůdky, odpočíváme a smějeme se. Přišel čas vyrazit dále a já jsem je původně měl v úmyslu protáhnout stejnou trasou jako včera, ale nakonec se domlouváme, že pojedeme cestou kratší. Já jsem nakonec rád, protože touto cestou jsem ještě nejel, takže to pro mě bude novinka. Z Rio Nell Elba nás čeká výšlap po asfaltových serpentinách asi o dalších 200 výškových metrů nahoru. Tak a jde se na to, mě se jede už zase dobře a tak se s klukama stavíme do pedálů a makáme. Po půlhodince dorážíme do sedla Le Panche (327 mnm) a tady zůstáváme chvíli stát. Máme jednak krásný výhled směrem na Rio Marinu a na druhou stranu na Portoferraio.

Čeká nás kousek po rovince až ke zřícenině Fortezza d. Volterraio a od této bývalé pevnosti nás čeká pořádný sjezd dolů až na úroveň moře. Sjezd je nádherný, nový asfalt, spousta zatáček. Akorát nemůžeme jet na plno, cesta je hodně úzká a občas tady projede auto. Ale i tak uznávám, že tady ta cesta byl dobrý nápad. Z Magazzini se musíme dostat na hlavní cestu z Porto Azzura do Portoferraia a když na ní po několika kilometrech najedeme, čeká nás opět živý provoz. Rychle dojet do Portoferraia, proplést se ním a už začínáme opět stoupat a tentokrát míříme na Procchio. Těch 160 výškových metrů už opět dává po dnešním výkonu zabrat, a tak je většina z nás vděčná za sjezd do Procchia. Odtud už máme samozřejmě vyhráno. Krátký výjezd a už mírně klesáme do La Pilly. Máme vítr v zádech, spolu s oběma Milany sebereme poslední zbytky sil a na této cestě valíme rychlostí přes 50 km/h. Za chvíli dorážíme do kempu a nejdelší etapa letošní dovolené je za námi.

22.09.2011