Marina di Campo - Procchio - Marciana Marina - Marciana - Zanca - Pomonte - Cavoli - Marina di Campo

Třetí den naší dovolené se rozhodujeme objet jižní část ostrova Elba. Vyrážíme směrem na La Pillu a vydáváme se vstříc dalšímu poznávání italského ostrova. Směřujeme se na druhou stranu ostrova do městečka Procchio, kterým jsme projížděli už včera. Čeká nás pár kilometrů po asfaltové silnici s mírným stoupáním. Jede se pohodově a za chvíli už sjíždíme ve výše zmiňovaném městečku. Dnes se na křižovatce vydáváme doleva směrem na Marcianu Marinu. Cesta se nám začíná opět zvedat, ale po malé chvilce zastavujeme u krajnice a scházíme po prudkých dřevěných schodech a úzkou pěšinkou na malou pláž, naproti které se nachází ostrůvek Paolina. Tomáš má sebou ploutve a šnorchl a chce k němu doplavat a podívat se, co je pod hladinou. Svlékáme naše cyklistické oblečení, na řadu přicházejí plavky. Bohužel ve vodě se objevují žáhající medúzy, a tak na Paolinu doplouvá jenom Tomáš. My s Robinem raději pozorujeme vše ze břehu. Děláme ještě nějaké fotky na této malé, krásné a prázdné pláži a za chvíli už taháme kola zpět nahoru na cestu.

Na hlavní silnici ještě chvíli stoupáme a pak přichází krátký sjezdík a už zase šlapeme mírně nahoru. Otevírají se nám nádherné pohledy na otevřené moře a zdejší úchvatné pobřeží. Na jedné vyhlídce zastavujeme a děláme si všichni fotky. Ovšem zanedlouho přijíždí autobus plný turistů, tak se raději vydáváme na další cestu. Mě trošku zlobí od včera tachometr, nefunguje mi vysílací čidlo. Mám podezření, že na vině je vlhkost z prvního dne, kdy jsme myli kola, a tak jedu od rána s otevřeným krytem a snažím se ho vysušit. Opět další zastávka u krajnice, další focení a já jdu mezitím občíhnout, kde vedou úzké schody a stezka, prudce se svažující k moři. Jak jsem tušil, vedou na další malou pláž, ale jelikož se sem dostat z koly by bylo velmi namáhavé, necháváme pláž pláží. Ještě, než se vydáme dále, zkouším nasadit do čidla baterku a hle, funguje. Mám z toho radost a mou radost znásobí úžasný výhled za zatáčkou, kde se před námi rozprostírá pirátské město Marciana Marina. Po fotící zastávce sjíždíme do toho městečka a jdeme se projet až na molo.

Podle mě, je to druhé nejkrásnější městečko na Elbě. Domlouváme se, že před další cestou se na chvíli posadíme v některé z místních restaurací a dáme si něco dobrého. Já si dávám s Tomášem pivko, Tomáš ještě k tomu přidává salát z mořských potvůrek a Robin si dává kafe. Relaxujeme, sluníčko příjemně hřeje a je nám báječně. Ještě si odskakuju do místní pekárny a dávám si sladké pečivo. Z Marciany Mariny chceme jet dále po turistické trase, z čehož by mělo být jenom pár set metrů terénem. Cestu nacházíme a začínáme prudčeji stoupat asfaltovou cestou. Ovšem jsme nuceni po chvíli zastavit, jelikož přední kolo od Robina zeje prázdnotou. Robin mění defekt a po chvíli se už potíme do kopce. Vyjíždíme cca 160 metrů nad mořskou hladinou a cesta se nám svažuje. Z asfaltové cesty odbočuje turistická trasa prudce do zdejší „džungle“ a vypadá, že se po ní nedá skoro jít natož jet. Zkoušíme ještě kousek sjet dolů a tady asfaltová cesta končí a před námi je zamčená branka s nápisem soukromý pozemek. Nezbývá, než se vrátit zpátky, jelikož nechceme zkoušet turistickou trasu. Ouha, ale opět stojíme, Robin zase píchnul. Na vině bude sjetý přední plášť a zdejší ostré kaménky a trny. Další výměna duše, tentokrát Robinovi půjčuji svou náhradní duši. Jenom se modlím, abych nedostal defekt já, jinak jsem nahraný, jelikož se do mých ráfků vlezou jenom úzké galuskové ventilky.

Stoupáme zpátky na kopeček a přichází sjezd zpátky do Marciany Mariny. Tady se napojujeme na hlavní asfaltovou cestu směřující do Marciany, podhorského městečka, kterému jsme se chtěli vyhnout. Koukáme do mapy a zkusíme jet po vedlejší silnici. Odbočujeme tedy doprava a před námi vyvstává krásná polorozbořená budova, snad původně mlýn. Cesta začíná pořádně stoupat a my už zase jedeme skoro na nejlehčí převody. Pot z nás teče proudem a my se dřeme nahoru. Cesta do Marciany nám trvá skoro hodinku, ale stojí za to. Nelitujeme, že jsme sem nakonec jeli, jelikož se za námi dole rozprostírá Marciana Marina a máme nádherný výhled i na vlevo položené horské městečko Poggio. Vjíždíme do Marciany a nacházíme se pod úpatím nejvyšší hory Elby – pod Monte Capanne (1012 mnm). Tady se nacházíme ve výšce okolo 350 mnm a přijde nám, že jsme pořádně vysoko. Vjíždíme do centra městečka a jdeme se opět na chvíli posadit na jednu z terásek místních restaurací a dát si něco na pití. Když si odpočineme, jdeme ještě do tajuplných zdejších uliček a chceme najít obchůdek a koupit si něco na jídlo a pití. Jelikož je ovšem siesta, všude je zavřeno. Scházíme dolů a zjišťujeme, že Robin má další defekt. Uf, tohle už není sranda. No snad už dojedeme bez problémů. Jsme totiž v polovině naší trasy.

Teď nás čeká ovšem dlouhý, příjemný sjezd a my několik kilometrů nemusíme šlápnout do pedálů. Před námi se otevírá další část Elby a v moři se objevují obrysy Korsiky. Zavzpomínám, jak nádherně tam bylo před 2 lety a myslím si, že příroda Korsiky je ještě nádhernější. Pod námi se rozkládá další ze zdejších městeček s nádhernou pláží – Sant' Andrea. Nyní začínáme se trošičku stoupat a přijíždíme do vesničky Zanca, kde objevujeme na malém náměstíčku pramen čisté pitné vody. Doplňujeme tedy vodu do bidonů a posléze už zase brázdíme zdejší cesty. Cesta se nám docela houpe, chvilku jedeme nahoru a chvilku dolů, ale pořád jsme v nadmořské výšce okolo 100 m. Přijíždíme k jednomu krásnému útesu a vyhlídce a zastavujeme zde, abychom si udělali pár nádherných fotek.

Pokračujeme dále a za chvíli sjíždíme téměř až k moři do vesniček Chiessi a Pomonte. Ve druhé zmiňované se při pobřeží nachází vrak potopené lodi a do Pomonte máme naplánovaný zvlášť výlet spojený s potápěním. Před námi je další stoupání a lemujeme pobřeží. Vidíme na další ostrůvky a v dálce je vidět celé pobřeží Korsiky. Je pozdě odpoledne, sluníčko se už pomalu sklání a moře získává nádherný nádech. Opět sjíždíme dolů k moři ve vesničkách Seccheto a Cavoli a opět nás čeká výšlap nahoru. Tentokrát už poslední, cesta se láme a my dlouhým mírným sjezdíkem sjíždíme až do centra Marina di Campo. Do kempu to máme už jenom 5 km a za chvíli už zastavujeme u našich karavanů. Jdeme si dát pořádnou sprchu a posléze pořádný pozdní obídek. Večer Robin zjišťuje, že jeho přední kolo opět je bez vzduchu, tak ho ještě čeká lepení a výměna duše. Dnešním dnem jsme objeli jižní část Elby a její divoké pobřeží, malebné pláže a stylové městečka v nás zanechávají hluboký dojem.

20.09.2010