logo
divider

Marina di Campo - Lacona - Capoliveri - Monte Calamita - Capoliveri - Porto Azzuro - Lacona - Marina di Campo


Nastal druhý den naší dovolené na Elbě a dneska je v plánu projetí jihovýchodního cípu tohoto italského ostrova včetně dobytí vrcholu Monte Calamita (412 mnm). V noci byla docela pořádná bouřka a dneska je chladněji a zataženo. Nám to ani tak moc nevadí, aspoň se bude dobře šlapat. Vyrážíme s Milanem a Vlaďkou a naše cesta vede opět do kopce. Asfaltovou serpentínku do Lacony už důvěrně znám a nezbývá než zatnout zuby a máknout. Když vyjedeme do sedla, chviličku odpočíváme a doplňujeme tekutiny a pak už nás čeká krásný a dlouhý sjezd do Lacony. Miluju tu rychlost a klopení zatáček, jen škoda, že je zde normální provoz. Projíždíme Laconou a najíždíme na cestu kolem moře. Ta se krásně vine kolem pobřeží a mírně klesá a stoupá. Jsme odměněni krásnými výhledy a míjíme i skálu, která mi připomíná srdce. Tato cesta není dlouhá, pár kiláků máme brzo za sebou a přijíždíme na křižovatku silnice z Portoferraia do Porto Azurra. Tuto hlavní cestu nemám vůbec rád, protože zde panuje čilý provoz. Naštěstí po ní jedeme jen asi 4 km a pak už konečně odbočujeme směrem na Capoliveri.

Čeká nás do toho krásného městečka opět stoupání, městečko leží v nadmořské výšce 160 metrů. Stoupání je naštěstí pohodové a tak za chvíli dorážíme do města. Zastavujeme se v místním supermarketu, ve kterém jsme se zastavovali i minulý rok a dáváme si skvělé italské pivo Bira Moretti a pizza pečivo. Vyrážíme dále, projíždíme v Capoliveri přes kruhový objezd a jelikož už to tady znám, tak najíždíme ihned na správnou cestu. Čeká nás kousek asfaltové cesty a ten zanedlouho přejde v šotolinu a po té pojedeme celou cestu až na Ripe Alte. Pod námi se rozprostírá nádherné pobřeží a ikdyž nám nesvítí sluníčko, máme uchvacující výhledy. Cesta se vine vrstevnicí a více méně ani nestoupá a ani neklesá. Miňo s Vlaďkou jsou také nadšeni a všichni máme skvělou náladu, protože se jede fakt dobře. Uděláme po této cestě několik fotek a jedinou malou chybou je, že zde občas projede auto a zvedne oblak prachu, který jednak ulpívá okamžitě na všech částech kola a jednak skřípe mezi zuby. Když objedeme půlku poloostrova Calamita, přijíždíme na Ripe Alte – ubytovací zařízení, které je zde velmi citlivě vkomponované a na první pohled ani jako hotel nepůsobí.

Projíždíme areálem, míjíme ohrady s koňmi a také obrovský stan, ve kterém se suší víno. Odtud začneme opět stoupat a tentokrát trošku prudčeji. Nicméně stoupání není dlouhé a po chvíli přijíždíme na rozcestí. Zde se tentokráte vydáváme vlevo a míříme na vrchol Monte Calamity. Cesta je stále šotolinová a opět trošku více stoupá. Ale i toto stoupání je krátké a po chvilce se zmirňuje. Teď už jedeme, dá se říct, po hřebenu. Pod námi vidíme Ripe Alte a i z tohoto pohledu je to krásný areál. Ještě pár set metrů a dobýváme vrchol Monte Calamity. Není zde nic k vidění, vrcholek je zalesněný, čili nemáme ani výhled, ale to nám vůbec nevadí. Jedeme se ještě podívat ke dvěma zdejším vysokým vysílačům a mě na chvíli napadá, že bych přelezl plot a na jeden vylezl. Raději tento nápad rychle pouštím z hlavy a jdeme si dát malou svačinku v podobě müsli tyčinky a sušenek Bebe.

Chystáme se na cestu zpátky a já navrhuji Miňovi a Vlaďce, že bychom si mohli dát skvělý sjezd, který jsme minulý rok jeli s Tomášem. Ti souhlasí, a tak vyrážíme dolů. Nejdříve zpátky na rozcestí. Sjezdík je skvělý, na cestě je pár terénních vln a tak si občas i skočíme. Na rozcestí se dáváme rovně dolů a opět máme velkou výhodu, že cestu znám a že nemusíme pátrat, kudy se dát. Tento sjezd dlouhý asi 2 km je skutečně plnohodnotný MTB zážitek. Spousta kamení, skal a štěrku činí z toho sjezd adrenalinový zážitek. Občas ještě zastavuju a fotím Miňa s Vlaďkou, ale i tak mám opět vytřepané ruce. Musím pochválit Vlaďku, je stejně šikovná a všechno sjíždí bez problémů.

Dostáváme se skoro na úroveň moře a najíždíme opět na širokou šotolinovou cestu. Po asi kilometru je ještě zavedu na krásnou plážičku, kde minulý rok nebylo ani živáčka a my se tady koupali nazí. Bohužel dneska není jednak takové teplo, nesvítí sluníčko a na pláží je několik lidí a v zálivu kotví jachta. Nevadí, stejně tady chvíli odpočíváme a jak jinak fotíme. Pak se vydáváme dál a hned ze začátku nás čeká 19% stoupák. Ještě, že je docela krátký. Pak se nám cesta vine a stoupá už asfaltovou cestou a my se vracíme do Capoliveri. Bohužel další pivko v supermarketu si nedáme, italové mají zrovna siestu a je zavřeno. Rozhodujeme se, že se ještě zajedeme podívat do dalšího nádherného města – do Porto Azurra. To je vzdálené asi 5 km. Sjíždíme z Capoliveri zpátky dolů na hlavní cestu a po pár minutách dorážíme do přístavního městečka. Trošku si ho prohlídneme, koupíme si v místním obchodě limonádu a pak už vyrážíme zpátky na cestu do Mariny di Campo. Jedeme stejnou cestou, jakou jsme zde přijeli a po necelé hodince už stoupáme zase na „náš“ kopec. Ten nám už trošku dává zabrat, ale za to bude vykompenzovaný 5 kilometrovým sjezdem až do kempu.

18.09.2011

divider
divider

Délka trasy: 81 km

Nastoupané metry: 1 440 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek