Marina di Campo - Procchio - Portoferraio - Monte d'Enfola - Viticcio - Portoferraio - Lacona - Marina di Campo

Druhým dnem naší dovolené chceme navštívit největší město Elby a zároveň i přístav Portoferraio. Po snídani vyjíždíme z kempu a dáváme se směrem na La Pilu. Cesta vede hlavní asfaltovou silnicí, ale provoz není nijak silný, takže se šlape dobře. Cesta nám velice neznatelně, ale přece jenom stoupá a za chvíli už zase sjíždíme do dalšího městečka Procchio. Odtud odbočujeme vpravo, začínáme znova stoupat a stále jedeme po hlavní cestě. Otevírá se nám nádherný výhled záliv Procchio a začínáme se trošku potit. U jedné vyhlídky zastavujeme a děláme hromadné foto. Tady se s Tomášem chytáme jednoho italského cyklisty na silničce a druhou polovinu kopce, vedoucí do výšky cca 200 mnm mu nedáme zadarmo. Držíme se ho až na samé sedlo a pak vydýcháváme a čekáme na ostatní. Odtud nás čeká dlouhý sjezdík až na předměstí Portoferraia. Slunce nám příjemně pálí, je nádherné počasíčko a my si vychutnáváme sjezd.

Dojíždíme do zmiňovaného Portoferraia a jdeme obkouknout přístavní mola pro trajekty. Pár fotek a míříme do centra města a do malého přístavu. Nádherný jihoevropský styl domů a přístav ve tvaru U v nás nechávají nezapomenutelný zážitek. Na konci mola se jdeme podívat na zdejší pevnůstku a pak se vydáváme v místních uličkách vzhůru až na pevnost Falcone. Bohužel je zavřená, tak se nedostaneme úplně dovnitř. Tady se znovu setkáváme se zbytek party a míříme dále k Napoleonově vile a muzeu. Tady jenom chvíli zastavíme, dáme si banán a müsli a jdeme se ještě podívat na pevnost Stella. Tady se za mírný poplatek dostáváme dovnitř a za chvíli se už kocháme pohledem na Ligurské moře a zdejší maják. Strávíme zde trošku více času, jelikož je zde co fotit. Po asi ¾ hodince scházíme zpět ke svým kolům a my se rozhodujeme, že si s Tomášem dáme někde dole v přístavu pivko. Ostatní sjíždějí úzkou uličkou, my si s Tomášem vychutnáváme luxusní sjezdík po schodech. Zastavujeme u jedné hospůdky a dáváme si jedno orosené a čepované pivko. Holky se jdou mezitím podívat po obchůdcích a jdou na zmrzlinu. Za půl hodinky popojíždíme dál a dostáváme se na druhou stranu města k pláži Padulella.

Od pláže začínáme zase trošku stoupat a jedeme asfaltovou silnicí na Monte Bello. Odtud se dáváme na Viticcio. Po celou dobu máme nádherné výhledy na moře a na zdejší krajinu. Do Viticcia přímo nedojedeme, jelikož těsně před ním odbočujeme vpravo na mys d’Enfola. Máme něco nastoupané, takže k Enfolské pláži nás čeká další sjezdík. Přijíždíme dolů a jednu pláž od té protější dělí asi 50 metrů. Je to zde moc nádherné a my si ještě vyjedeme na Monte d’Enfola, na kterou vede štěrková cesta až do výšky 135 mnm. Cesta se nám příjemně točí a za každou zatáčkou mám čím dál tím krásnější výhled. Dojíždíme nahoru a zde je patrný vstup do podzemí. Je vybudovaný člověkem a tak jdeme nakouknout dovnitř. Jsou zde různé betonové místnosti a dál už nevidíme, tak se raději otáčíme nazpátek.

Venku ještě chvíli relaxujeme a už zase sedáme na naše biky a sjíždíme dolů na pláž. Uf, teď zase vyšlapat na křižovatku. Za chvíli jsme tam a podle mapy, by měla z Viticcia do Scaglieri vést značená turistická trasa. Chceme ji zkusit a tak sjíždíme do městečka Viticcio. Tady chvíli bloudíme, abychom vůbec našli cestu k moři. Podaří se a my jsme odměněni vlnami tříštícíma se o zdejší velké kameny. Po chvilce hledání turistické trasy to vzdáváme a raději se rozhodujeme vrátit se po hlavní cestě. Značení zdejších turistických tras je něco, na co si našinec, rozmlsaný našima značkami, nikdy nezvykne. Takže znova vyšlapat od moře ke křižovatce. Těch pár set metrů není nějak šílených, ale přece se moc nechce.

Dojíždíme zpátky do Monte Bella a tady odbočujeme vpravo a čeká nás sjezdík až na předměstí Portoferraia. Dáváme se opět vpravo na Orti a odtud se rozhodujeme, že pojedeme po stopách našeho autobusu, který nás tady dovezl, čili přes dvě sedla. Projíždíme Casa del Ducou a odtud začínáme docela prudce stoupat. Dojíždíme na Colle le Reciso (198 mnm) a zde se nachází i lom Cave di Pietra. Tak, jedno sedlo za námi a teď nás čeká sjezd zase až k moři do Lacony. Nádhera, nešlapeme, jenom to pouštíme a za chvíli se nestačíme divit, protože tachometr hravě dosahuje hodnotu 81 km/h. Skvělý fičák. Ještě při vjezdu do Lacony nám mobilní radar ukazuje hodnotu 66 km/h.

Dojíždíme na křižovatku a ve zdejším obchůdku si kupujeme pivko, džus a perníčky a jdeme na chvíli doplňovat energii. Jelikož nás ještě čeká výšlap na „náš“ kopec, dlouho nelelkujeme a vydáváme se zase na cestu. Jedeme ještě boční asfaltovou cestou a u jednoho vinohradu neodoláváme a jdeme ochutnat zdejší modré víno. To se rozplývá na jazyku a je sladké jako med, takže už ládujeme do batohu po jednom obrovském hroznu :-D. Poté už najíždíme na cestu hlavní a čeká nás pěti kilometrový výšlap až do výšky 260 mnm. No už to jde trošku hůře, ale i přesto jsem za 45 minut nahoře a odtud nás sjezd sveze rovnou až ke kempu. Přijíždíme trošku unaveni, ale se sladkou pochoutkou v batozích. Jdeme si dát pořádnou sprchu a čeká nás večeře. Po večeři jdeme ještě do města a kocháme se krásným nočním městem.

19.09.2010