Marina di Campo - Monte Fonza - Marina di Campo

Je o rok později a já se znova vydávám na dovolenou po stopách Napoleona na italský ostrov Elba. Naši partu tvoří Tomáš, Adam, Ali a dva Milanové s přítelkyněmi Andreou a Vlaďkou. Jede i minulý účastník zájezdu Peťa se svým synem. Po celodenní a noční cestě se ubytováváme a tentokrát nás čeká nádherné počasí a pořádné teplo. Odpoledne se rozhoduji, že se pojedeme projet stejně jako minulý rok kousíček do terénu a vyšlápneme si na Monte Fonzu (297 mnm).

Vyrážíme a naše cesta vede jak jinak než na kopec, který začíná stoupat téměř od našeho kempu. Čtyřkilometrové stoupání v krásných asfaltových serpentinách dá vždycky zabrat a zanedlouho se už všichni pořádně potíme. Kopec se týčí ve výšce 260 mnm, ale zanedlouho ho s Tomášem pokořujeme a čekáme na ostatní. Ti za chvíli také dorážejí a čeká nás sjezd asi o 100 výškových metrů níže, kde se od nás odpojuje Tomáš, jelikož má silniční kolo a pokračuje po asfaltu dále dolů.

Zbytek naší party odbočuje z asfaltové cesty doprava a okamžitě před námi vyvstává pořádný stoupák. Jedeme kamenitou štěrkovou cestou a je slyšet pouze cvakání přehazovaček a naše hluboké dýchání. Po chvilce máme tento prudký stoupák za sebou, zastavujeme na prostranství a děláme společné foto. Vyrážíme dál a teď příjemně stoupáme. Minulý rok zde nebylo vidět skoro nic, ale dneska se nám otevírají nádherné výhledy. Jelikož to tady znám a vím, kudy musíme jet, tak máme těžkou pohodu. Když dojíždíme na rozcestí, tak ještě vyjedeme na vrcholek Monte Fonzy, který je vzdálený asi 200 metrů.

Na chviličku zde odpočíváme, doplňujeme tekutiny a já jim dávám návrhy, kudy sjedeme dolů. Krásný sjezd vedoucí dále je bohužel od moře znepříjemněn trnitou stezkou, kde je třeba jít pěšky a tuto možnost teda většina lidí zavrhuje, a tak padá volba na cestu, která by se měla příjemně svézt až k nám ke kempu. Sjíždíme tedy zpátky na rozcestí a pokračujeme směrem dolů. Jenže ouha, i zde nastává problém a to ten, že přibývá kamenů a některé úseky se stávají nesjízdnými. Kloubou dolů před Vlaďkou a Andreou, které to s námi bez problému zvládají. Já v jednou úseku skoro letím přes řídítka, kdy zapíchnu přední kolo, tak tento úsek už raději absolvuji pěšky. Úzká kamenitá stezka, pod námi hluboké srázy, no prostě skvělý adrenalin.

Tento sjezd, dlouhý cirka 2 km, všichni zvládáme a najíždíme už na širokou štěrkovou cestu. Kousek ještě klesneme a vystoupáme a teď už nás čeká sjezd po prašné cestě až k zadnímu vchodu do kempu. Jelikož si to tady trošku pamatuji, tak povoluji brzdy, což se mi samozřejmě v jedné zatáčce nevyplácí, podjíždí mi trochu přední kolo a při balancování si o sedátko narážím své nejcitlivější partie. Chvilkové zatmění před očima, pocit, že za chvíli vrhnu je to, co žena nikdy zažít nemůže. Naštěstí bolest rychle přechází a vypadá to, že všechno bude v pohodě. Jsme zpátky v kempu a teď už hurá do moře.

17.9.2011