Marina di Campo - Monte Fonza - Marina di Campo

Přijíždíme znova po roce na italský ostrov Elba, vítá nás krásné počasí a ikdyž je polovina září, jdeme se koupat k moři. Jelikož se můžeme ubytovat do mobilhomů až po čtvrté hodině, rozhodujeme se s Irmískem, že si uděláme krátký výlet na kole do zdejších kopců. Převlékáme se, bereme sebou nejnutnější věci a vyrážíme.

Jelikož už to tady známe jak své boty, nepotřebujeme ani mapu a přesně víme, co nás čeká. Samozřejmě „náš“ nenáviděný a zároveň milovaný výšlap do sedla pod Monte Tambone. Pojedeme hlavní asfaltovou sinicí a na čtyřech kilometrech nás čeká převýšení 260 metrů. Vzhledem k vysoké vlhkosti se už po pár stovkách metrů pořádně potíme a začínáme stoupat. Cesta se nám různě klikatí, funíme, ale po necelé půlhodince stojíme nahoře v sedle.

Teď si užijeme polovinu sjezdu do Lacony a já ihned zaléhám za řídítka a klopím každou zatáčku. Zhruba v polovině cesty je odbočka vpravo do terénu a sklon tratě nabírá úplně opačný směr. Prudký výšlap po kamenité cestě dává pořádně zabrat, řadíme nejlehčí převody a na nedaleké rozcestí se pořádně zapotíme. Chvíli si tady dáváme pauzu a dojíždí nás německý pár na kolech, který jsme potkali nahoře v sedle.

Podle jejich gestikulace soudíme, že tímto terénem to pro ně nemá cenu a jelikož je už za sebou nevidíme, zřejmě se vrátili zpátky na asfaltku. Přede námi je chvilka pohodové jízdy, terén jen mírně stoupá a necelý kilometr si užíváme krásných výhledů na Laconský záliv. Pak pohoda končí a my se zase opíráme do pedálů. Ještě pár set metrů dřiny a ocitáme se v sedle mezi Monte Fonza a Monte Tambone.

Panuje tu božský klid, nikde ani živáčka a my si tady dáváme pauzu a pozorujeme záliv v Marině di Campo. Před námi je už dlouhý sjezd. Bohužel minulý rok byla tato trasa velmi poničená povodní a my tajně doufáme, že cesta bude za ten rok lepší. Bohužel už po pár desítkách metrů zjišťujeme, že trasa je pořád stejně katastrofální. Musíme seslézt z kol a kráčíme mezi balvany a průrvami až metr a půl hlubokými, které vyhloubila dravá dešťová voda.

Dobrý kilometr se trápíme, občas musím pomoct miláčkovi s kolem a až těsně nad místem zvaným C. Dini můžeme nasednout na naše biky. Z nejhoršího jsme venku. Teď kousíček sjedeme, pak si vyšvihneme krátký kopeček a čeká nás sjezd po šotolinové cestě až k zadní bráně našeho kempu. Přijíždíme akorát před čtvrtou hodinou, jdeme se ubytovat, uvařit nějaké jídlo a pak už sedíme hromadně s kamarády dlouho do noci.

19.09.2015