logo
divider

Marina di Campo - Cavoli - Fetovaia - Pomonte - Fetovaia - Cavoli - Marina di Campo


Nastal devátý a zároveň poslední den naši dovolené. Dneska máme v plánu dvě akce. Stihnout start triatlonu Elbaman a poté se jet vykoupat na pláž v Pomonte a v Cavoli. Vstáváme ještě za tmy v 6 ráno, jelikož start Elbamana je naplánován na sedmou hodinu ranní na místní pláži. V rychlosti snídáme a vyrážíme pěšky na pláž. Zde je už spousta lidí a pomalu začíná svítat. Vzdáváme všem závodníkům obdiv, jelikož uplavat 3,8km v moři, poté sednout na kolo a ujet 180 km na kole a nakonec uběhnout 42,1 km je opravdu heroický výkon. Nad protějším kopcem se začíná objevovat sluneční záře a zaznívá startovní výstřel. Borci se vrhají do mořské vody a začínají plavat. Jdeme se přesunout na blízké náměstí, kde budou nasedat na kola. Je tady snad tisícovka silniček a některé z nich jsou opravdové mašinky. Já s Peťou čekáme na náměstí. Trvá to asi půl hodinky a první závodníci jsou tady. Rychle se převlékají a skáčou na kola. Koukáme tady asi půl hodinky a pak se rozhodujeme vrátit zpátky do kempu.

Tady si dáváme další malou snídani a chystáme se na cyklo výlet. Robin s Evou a Peťa s Martinou pojedou jenom do Cavoli, kde se chtějí celý den koupat. Nás čeká jednou tak delší trasa na pláž do Pomonte. Balíme do batohů ploutve a šnorchly a vyrážíme. Naše cesta vede zpátky do centra Mariny di Campo a dále směrem na Cavoli. Máme stejnou trasu s triatlonisty, takže jsme v centru dění a závodu. My jedeme pohodově a triatlonisté nás předjíždějí. Občas něco vyfotíme, občas je povzbuzujeme a občas se sehneme pro nějaký exkluzivní bidon, který závodníci odhazují. Od Mariny di Campo nás čeká výšlap asi 100 metrů nad moře a až do Cavoli jedeme po vrstevnici. V jednom místě mě předjíždí motorka s pořadatelem a ten se mi snaží něco vysvětlit, ale já za boha italštině nerozumím. Domnívám se, že jim trochu vadí, že se tady motáme, ale na druhou stranu jezdí tady i místní s auty, tak snad jim až tak moc nezavazíme. Sjedeme do Cavoli a tady se od nás zbytek přátel odtrhává. Jsme domluvení, že se zde za dvě tři hodinky sejdeme.

My pokračujeme dále na Fetovaiu a zase nás čeká výšlap nahoru a sjezd do Fetovaie. Cesta se nám pořád houpe, ale jede se parádně, fouká nám vítr do zad. Z Fetovaie stále lemujeme mořské pobřeží a po pár kilometrech už zase sjíždíme k moři v Pomonte. Docházíme na pláž a chystáme si zašnorchlovat k potopenému vraku lodi. Bohužel silný vítr působí, že moře je hodně neklidné a jsou silné proudy, takže asi 50 metrů plavání nad místo, kde je potopený vrak je docela nadlidský výkon. Nevzdáváme to a jsme odměněni pohledem na vrak. Proplouváme mezi hejny malých rybiček a semtam nějakou medúzou. Tomáš má sebou pouzdro na focení ve vodě, tak mi dělá nějaké fotky a pak mě prosí, ať mu udělám nějaké fotky i já. Vrak leží na mořském dně v hloubce 11,5 metrů a nejvyšší část vraku se nachází asi 3 metry pod hladinou. Tomáš se nadechuje a potápí se až na dno do zmiňovaných 11,5 metru. Blázen, já už bych byl dávno utopený. Po asi deseti minutách se obracíme zpět k břehu a jdeme se usušit a na chvíli se natáhnout na sluníčko.

Jelikož na nás čeká zbytek party v Cavoli, tak zanedlouho usedáme znova do svých sedel a šlapeme si to směrem zpátky. Tentokrát jezdí triatlonisté už proti nám, tak se už necítíme blbě, že zavazíme. Znova je povzbuzujeme a jsme rádi, že takový velký závod se koná v době, kdy jsme tady i my. Několikrát vyšlapeme a klesneme a zanedlouho už scházíme na pláž v Cavoli. Jsme blízko skal a zdejší pláž je krásná a čistá. Tady se budeme teď chvíli slunit a koupat. Já se později jdu projít na skály a udělat pár fotek, a jelikož je už pozdě odpoledne, je čas vyrazit nazpět. Vracíme se stejnou cestou, jakou jsme přijeli, a čeká nás opětovný výšlap sta výškových metrů a krásný sjezd až do Mariny di Campo. Dojíždíme zpět o kempu a čeká nás pravidelný rituál – pořádná sprcha a pozdní oběd. Večer se jdeme projít zpátky do centra Mariny di Campo a potkáváme ještě běžce, kteří se snaží dokončit Elbamana. Fakt poklona před těmito frajery. V městě se podíváme na doběhnutí asi tří závodníků do cíle, jdeme nakoupit nějaké drobnosti domů do místního supermarketu a obchůdků a jdeme na pořádnou zmrzlinu. Vracíme se nazpět do kempu kolem desíti večer a někteří závodnici stále běží. Neuvěřitelné, tomu říkám sílá vůle. Bohužel se naše dovolená končí a zítra navečer budeme odjíždět domů, a tak jdeme spát, ať zítra ráno můžeme zabalit.

26.9.2010

divider
divider

Délka trasy: 40 km

Nastoupané metry: 520 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek