Fendels - Prutz - Ried im Oberinntal - Prutz - Fendels

Máme tady skoro polovinu září a my se s Irmískem vydáváme na další dovolenou. Naším útočištěm se na čtyři noci stane čtyřhvězdičkový hotel Erlebnishotel ve vesničce Fendels v Tyrolsku. O této lokalitě jsem dlouho přemýšlel, protože se nachází nedaleko mého cyklistického cíle, který mi v hlavě leží už hodně dlouho. Tím cílem je výjezd na slavné Passo Stelvio.

Vstáváme ve 4 hodiny ráno, snídáme a já postupně odnáším do auta naše batožiny a nakládám kola. Před pátou vyjíždíme a čeká nás poměrně pohodová cesta napříč Rakouskem. Projedeme nad Vídní, poté Linzem a Salcburkem. Do Innsbrucku musíme po německé dálnici a pár kilometrů za Innsbruckem odbočujeme. Do cíle naší cesty přijíždíme okolo půl druhé.

Náš hotel se nachází v malebné horské vesničce Fendels, která leží ve výšce 1400 mnm. Z údolí, které se nachází ve výšce 880 mnm vyjíždíme krásnou cestou plnou serpentin. Už se nemůžu dočkat, až se ubytujeme a posvištím touto cestou dolů na kole. Ubytování je samozřejmě krásné a výhled z balkónu luxusní. Jsou tři hodiny a my nasedáme na naše biky. Ještě bych měl poznamenat, že máme krásné počasí.

Cesta od hotelu do městečka Prutz v údolí má 5 kilometrů a já to okamžitě rozjíždím naplno. Irmísek jede pomaleji, má totiž půjčené elektrokolo od své mamky a ještě s ním není sžitá. Samozřejmě, že nesjíždíme v jednom kuse, několikrát zastavujeme a fotíme. Pak v poklidu projedeme Prutzem a míříme do čtyř kilometrů vzdáleného městečka Ried im Oberinntal.

Jedeme po cyklostezce a kopírujeme řeku Inn. Kocháme se fantastickýma horama a domy postavenými v alpském stylu. Samozřejmě fotím, co se dá. Když se blížíme k městečku, shodujeme se, že bychom něco zakousli. Takže priorita je najít nějakou restauraci. A kupodivu se nám daří najít malou pizzerii a netrvá nám to ani nějak dlouho.

Usedáme a přichází servírka, která se nás německy ptá, co si dáme. Jelikož německy neumíme, ptám se, jestli paní umí anglicky. Ona kroutí hlavou, že ne a já pronese k Irmě něco ve smyslu, že nám zbývá už ta čeština. Paní se usměje a odpoví: „hej, možme“. Tak tahle hlášku vyvolá v nás třech výbuch smíchu. Takže si bez problému objednáváme pivko a pizzu a já se milé slovensky ptám, jak je tady dlouho a jak se ji tady líbí. Chvíli poklábosíme, já si dám ještě druhé pivko a pak se už loučíme a otáčíme svá kola zpátky k hotelu.

Je kolem páté odpoledne a dnešní výlet nemá cenu přehánět. Navštívíme ještě místní kostel a do Prutzu se vracíme trochu jinou cestou. Našel jsem zkratku, která nás vyvede do stoupání k našemu hotelu. No zkratka je docela prudká. Pěti kilometrová cesta vzhůru s převýšením 500 metrů mi dává trošku zabrat. Samozřejmě, že dneska nejedu naplno, potřebuju síly na zítřek. To Irmísek je vysmátá, s elektrokolem to jde vzhůru jedna radost.

K hotelu dojíždíme před šestou hodinou a znova jsme ohromeni těmi výhledy. Jelikož jsem propocený jako myš, mířím rovnou do sprchy. Pak scházíme do restaurace a jelikož máme v ceně i polopenzi, jdeme si naplnit bříška. Přichází k nám číšník a německy se ptá, co si dáme na pití. Německy odpovídám, že pivo a česky se Irmy ptám, co si dá ona. A tady zažíváme další příjemné zjištění, když nám číšník odpoví: „Jeee, vy ste češi?“ Takže další slovenský občan v rakouských službách. Po výborné večeři si sedáme v místním baru, objednáváme si Aperol Spritz a pozorujeme soumrak nad alpskými velikány.

10.09.2018