Domaine Les Chênes Blancs - Roussillon - Domaine Les Chênes Blancs

Je začátek prázdnin a my se vydáváme poznávat krásy francouzského Provence. Jede nás zase pořádná parta - já s Irmískem, Kamil s Hančou, tchýně Jarča s Alčou a nakonec Petr s Marií. Jedeme autobusem a cesta trvá dlouhých 27 hodin (i díky tříhodinové poruše autobusu v Plzni). Ale nakonec šťastně přijíždíme do kempu Domaine Les Chênes Blancs, který se nachází nedaleko města Saint Saturnin lès Apt. Je po dopolední jedenácté hodině a my se jdeme ubytovat do našich mobilhomů.

Vybalujeme, děláme si něco na jídlo a poté se chystáme na první cyklovýlet. Dneska to bude jen něco kratšího a volba padá na návštěvu města Roussillon. Do něho to máme jen sedm kilometrů. Vyjíždíme pod žhnoucím jihofrancouzským sluníčkem a teplota přesahuje třicítku. Všude okolo je ve vzduchu cítit levandule a my brzo okolo polí s touto rostlinou projíždíme. Jednoduše je to nádhera. A to se už blížíme na dohled Roussillonu a můžeme vidět červeně zbarvené městečko na vyvýšeném kopci.

Vyjet do centra města dá v tomto tropickém počasí zabrat, i když je stoupání krátké. Roussillon na mě působí romantickým dojmem a právem se řadí mezi jedno z nejkrásnějších městeček ve Francii. Postupně se dostáváme až ke vstupu na Okrovou stezku. Celé městečko totiž leží na jednom z největších ložisek okru v Evropě. Platíme vstupné a jdeme se na tuto zajímavost podívat. Zdejší půda hraje všemi odstíny červené, od béžové až po temně rudou. Kdysi se zde těžilo 17 barevných odstínů okru – fialový, červený, oranžový, žlutý a mnoho dalších. Historie tohoto naleziště sahá až do doby před 230 miliony let, kdy byla ještě celá Provence zalitá mořem. Písek na dně obsahoval železo, které později oxidovalo, tak vznikl okr.

Čeká nás stezka dlouhá dva kilometry a my máme pocit, že jsem se ocitl na jiné planetě. Ten mix barev a tvarů půdy je nepopsatelný a vryje se nám hluboko do paměti. Procházíme každé zákoutí a všechno dokumentujeme foťáky. Pak se vracíme zpět ke kolům a chtěli bychom najít nějakou hospůdku, kde bychom si mohli dát něco na jídlo. To se nám po malé chvilce podaří a my scházíme dolů na terasu restaurace Chez Nino. S klukama si objednáváme chlazené a točené pivo a ani nám moc nevadí, že je tady pěkně drahé. Na jídlo si objednáváme pizzu.

Čas nám slušně popoběhl a my se vydáme na zpáteční cestu do kempu. Ovšem pojedeme druhou cestou. Je dlouhá asi osm kilometrů, pohodová a do kempu přijíždíme zanedlouho. Hodíme na sebe plavky a jdeme se ochladit do místního bazénu. Večer trávíme ve společnosti ostatních a jako vždy je na stole spousta klobásek, sýrů, oliv, chipsů, piva a vína.

03.07.2021