Liptovský Mikuláš - Závažná Poruba - Liptovský Ján - Svidovské sedlo - Liptovská Porúbka - Liptovský Hrádok - Liptovský Ján - Liptovský Mikuláš

Další den dovolené u Tomáše v Liptovském Mikuláši a náš dnešní cíl bude Svidovské sedlo, ležící v Nízkých Tatrách. Dnešní předpověď počasí hlásí polojasno a občasné přeháňky, ale doufáme, že nezmokneme. Vyjíždíme a naše trasa vede přes celý Liptovský Mikuláš. Ve městě najíždíme na trasu kolem Váhu a zastavujeme se podívat, jak trénují vodní slalomisté na zdejším kanálu. Za kanálem najíždíme na pěšinku a v jednom místě se prodíráme slušnou trávou a kopřivami. Musíme překročit jeden most a poté uháníme pořád terénem až do obce Okoličné, kde se napojujeme na asfaltovou cestu, po které jedeme do Závažné Poruby. Počasí dobré, energie je dosti, dobrá nálada nechybí a tak se jede skvěle. V závažné Porubě se dáváme k místnímu velkému ubytovacímu zařízení a odtud až do Jána nás čeká zase terénní cesta. Hned zpočátku přichází prudký výšlap, který prověřuje naši kondičku. Chvíli se trápíme, ale za chvíli jsme nahoře a pod náma už leží Liptovský Ján. Ovšem sjezd do této obce stojí za to. Hliněno-kamenitá úzká cesta je plná kamenů, výmolů, vody a vyjetých kolejí od těžkých strojů. Chce to dost obratnosti a štěstí, abychom to sjeli.

Dostáváme se dolů a najíždíme opět na asfaltovou cestu a naše cesta vede ke Stanišovské jeskyni, kterou jsme navštívili před třemi dny. Zastavujeme se ještě u jedné menší jeskyně, jdeme dovnitř a děláme pár fotek. Zanedlouho už zase šlapeme do pedálů a dostáváme se ke zmiňované Stanišovské jeskyni. Tady na ústí Stanišovské doliny (730 mnm) naše cesta vede dál rovně. U místního pramenu doplňujeme tekutiny a mírným asfaltovým stoupáním míříme hlouběji do doliny. Na lesní cestě je nádherný klid, prosvítá sluníčko a všude kolem je nádherná příroda. Dostáváme se na rozcestí Horáreň pred Bystrou (880 mnm) a pokračujeme rovně po žluté trase. Cesta přechází ve štěrkovou a taky začínáme více stoupat. Řadíme lehčí převody a zanedlouho se dostáváme na louku, ze které je krásný výhled na Ohnište (1538 mnm), které mé v jedné skále průhled, kterému se říká „okno“.

Nad náma se již dá tušit Svidovské sedlo, ale my po turistické trase raději nejedeme, protože bychom už většinu trasy museli biky tlačit. Stáčíme se proto doprava a jedeme po lesní cestě. Cesta naštěstí stoupá mírněji a šlapat se dá v pohodě. Opět se nám otevírá pohled na Ohniště a za chvíli dojíždíme k vrácečce a já před ní zastavuji a fotím kluky v protisvahu, jak šlapou. Protisvah je zvláštní i tím, že jsou na něm jenom pařezy a tak to vypadá, jako zajímavý kontrast. Pokračujeme dále a kolem nás začínáme mít mraky. Ale neprší a to je hlavní. Dokonce nám občas prosvitne výhled na Ďumbier a Chopok. Pokračujeme ve stoupání, najíždíme do lesa a tady je zase plno vody, a tak jsme za chvíli zase zastříkaní, protože odsud až na Svidovské sedlo (1133 mnm) je to mírně z kopce. Na zmiňované sedlo dojíždíme po malé chvíli a jdeme si dát krátkou pauzu. Obdivujeme okolní krajinu a děláme pár společných fotek s našima věrnýma dvoukolovýma kamarádama.

Už jsme docela natěšeni na sjezd, proto nasedáme a pouštíme to dolů. Paráda – mokřejší, ale mírně štěrková cesta nám zase vlévá adrenalin do žil. Je třeba dávat bacha na odvodňovací žlábky, ale jinak to sviští maximálně parádně. Asi v polovině sjezdu zastavujeme a fotíme Pavla u obrovského kmene smrku. Sjíždíme dále a za chvíli najíždíme na asfaltovou cestu plnou štěrku a zanedlouho projíždíme kolem zdejšího lomu. Ocitáme se na hlavní cestě z Malužiné do Kráľovy Lehoty. Jedem po ní několik kilometrů a před Lehotou odbočujeme vlevo a najíždíme na boční asfaltku, která vede do Liptovského Hrádku. Cesta se houpe, pod náma se rozléhají pastviny s krávama a v mracích nám občas probleskují vrcholky Západních Tater a také Kriváň – majestátní vrchol Vysokých Tater. V Liptovské Porúbce se zastavujeme v místní restauraci a jdeme si dát jedno orosené pivečko. Projíždíme Liptovským Hrádkom a u Váhu najíždíme znova do terénu na zdejší turistickou trasu.

Zákoutí tady u Váhu jsou taky nádherné a než projedeme Váh na jeho pravou stranu po visutém mostku, narazíme na nádhernou užovku. Fotíme si ji, ale hadovi to moc zábavné nepřijde, protože se stáčí do útočného postavení. Necháváme tohoto krásného plaza být a najíždíme na visutý mostek. Je docela úzký a při našem průjezdu se docela houpe. Zbývá nám ještě kousek po terénní cestě a už se nacházíme v Liptovském Jánu. Tady je volba jasná – jdeme svá těla ponořit do „jámy“. Siřičitá perličková voda, vyvěrající z místního pramenu je zase moc příjemná po bikové námaze. Chvíli se rochníme a pak jdeme navštívit místní bufet a dáváme si pivka, hranolky a bramboráky. Správná strava bikerů J. Po delší pauze vyrážíme dál, jdeme občíhnout místní kostel a pak se vydáváme přes louku směrem na Liptovský Mikuláš. Čeká nás ještě menší stoupání a pak už zase sjíždíme do Závažné Poruby a vracíme se stejnou cestou kolem Váhu, jakou jsme jeli ráno. Za vodáckým kanálem je psí cvičák a my se jdeme kouknout, jak to jde Clarkovi – labradorovi od Tomáše. Na Cvičáku nás zastihává průtrž mračen a my zbývající 4 kilometry domů šlapeme v pořádném dešti. Rychlé umytí kol, naházení věcí do pračky a konečně teplá sprcha.

15.06.2010