Marina di Campo - Porto Azzuro - Terranera - Porto Azzuro - Marina di Campo

Dneska je pátek a znamená to, že máme před sebou poslední celý den na Elbě. Chceme ho využít k cyklistickému výletu k jezeru Terranera, které se nachází nad Porto Azzurem. Většina z nás už tam byla, novinka to bude pro našeho vedoucího Pavla a naší paní Vlastu. Po snídani se připravujeme na cestu a před desátou vyrážíme.

Cesta nás vede do námi „proklínaného“ kopce nad náš kemp. Představuje to skoro pětikilometrové stoupání a převýšení 260 metrů. Na začátek výletu slušná nálož. Pomalu se rozjíždíme a hltáme výškové metry. Naštěstí teď dopoledne není ještě velké teplo a jedeme částečně i ve stínu. Na vrcholu kopce se počkáme a před námi je parádní sjezd do Lacony. Opět si tento sjezd užívám, klopím zatáčky a vychutnávám si opojení z rychlosti.

V Laconě se dostáváme znova na úroveň mořské hladiny, projedeme městečkem a za ním mírně nastoupáme a dostáváme se na pobřežní cestu. Ta se klikatí v délce čtyř kilometrů a poskytuje krásný výhled na moře a výběžek Calamita. Bohužel cesta skončí křižovatkou a my najíždíme na nepříjemně frekventovanou silnici vedoucí z hlavního města do Porto Azzura. A právě do toho my máme namířeno a nezbývá, než na pět kilometrů zatnout zuby a obrnit se proti provozu.

Když vjedeme na okraj Porto Azzura, máme na něho krásný výhled a hlavně na přístav. Zastavujeme, děláme pár fotografií a pak krátce sjíždíme na náměstí. To má taky svoje kouzlo a my se tady vždycky nezapomeneme zastavit. Jdeme si sednout na zahrádku místního baru a objednáváme si všichni capuccino. Relaxujeme, vyhříváme se na sluníčku a absorbujeme přímořskou atmosféru.

Před dvanáctou se vydáváme na další cestu. Projíždíme Porto Azzurem a mírně začínáme stoupat. Po dvou kilometrech uhýbáme z hlavní cesty vpravo a sjíždíme dolů na pláž Spiagga di Reale. Tady se dáme vlevo a po 300 metrech jízdy terénem vjíždíme na další pláž, na jejímž konci kola zamykáme. Zbytek cesty jdeme pěšky a po malé chvilce přicházíme k jezeru Terranera. To je charakteristické blankytnou barvou a od moře je oddělenou jen úzkým pruhem pláže.

Největší kontrast je vidět, když vylezeme kousek nad malé jezírko. Uděláme pár fotek a pak se vracíme zpátky na pláž a já ještě hledám nějaké kamínky, o kterých vím, že se dají krásně vybrousit. Pár mi jich skončí v batohu a my se vracíme zpátky ke svým kolům. Ty jsou v pořádku na svých místech a my se můžeme vydat na cestu zpátky.

Čeká nás průjezd Porto Azzurem, poté nepříjemný úsek hlavní cesty do Portoferraia a pak už odbočujeme na cestu podél pobřeží, která nás dovede do Lacony. Tady projedeme jinou cestou a ocitáme se začátku „našeho“ kopce. Takže znova oněch 260 výškových metrů a tentokrát na o něco kratší vzdálenosti. Propocení, udýchaní, ale všichni se dostáváme na vrchol a před námi je skvělý sjezd plný serpentin.

Já si opět užívám sjezd naplno a dokonce už vím o jednom zrádném místě, kde musím přibrzdit, takže dole jsem bez jakýchkoliv problémů. V kempu si všichni dáme pozdní oběd a jsme domluveni, že půjdeme společně do místní restaurace na večeři. A v mezičase nám nezbývá nic jiného, než pomalu balit. Zítra odjíždíme a s Irmískem už poněkolikáté říkáme, že letos to bylo naposled. Ale kdo ví…

03.10.2019